“Buďte zdrávi!” – e-mail na rozloučenou

Přesně před třemi roky jsem zažíval poslední den v korporaci, která mě živila, šatila, učila, vychovávala, pochlapovávala, vysosávala a nabíjela, nasírala a těšila. Dnes se ke mně osudovou oklikou dostal můj e-mail na rozloučenou. Pěkně si počtěte (vše jsem ponechal v původní podobě, jen jména nahradil čísly) a já jdu rozjímat nad významem třech zatím nejrychlejších let svého života.

Přátelé, kamarádi, předplatitelé Spamu českého,

toto není nabídka medu jako můj půl roku starý mail s tímtéž předmětem zprávy, toto jest obligátní mail na rozloučenou. Nezájem = deléte. Vážně. Teď. Díky. Mějte se.

Konec krátké verze.

H.

Poctivá porce rozlúčkového mailu pokračuje po stisknutí tlačítka PageDown.

(následovala prázdná stránka bez písmenek a následující, již bezkurzívový text, uvedený tímto obrázkem:)

JPM auto

Nejtěžší bude zbavit se „my“ a „naše“, což mě naučila 1 před lety na ISU v Kodani. Coby typický know-it-all (což jsem pořád, tehdy to ale bylo bezdůvodně ;-)) jsem ji poučoval, v čem všem to má Microsoft hozené špatně. „Váš problém je…,“ řekl jsem třeba a 1 mě klidně opravila: „Náš problém.“ „Ty Vaše produkty…“ 1, opět klidným hlasem, jako lektorovi počítačového kroužku v tričku LINUS RULEZ, jemuž vysvětlujeme TCO: „Naše produkty.“ „Vy byste měli…“ „My bysme měli…“ Atd.

Slovy „Honza Martínek, Microsoft,“ jsem se představoval do telefonu šest let. Přijímání hovorů jsem vstřebal rychle; stačilo jen změnit slovo 2 za Martínek, pohodička. To ostatní taková brnkajda nebyla. Naučil jsem se toho tady strašně moc. Tu lepší půlku doufám nezapomenu, i když z toho kolotoče na chvíli vypadnu. Tu horší půlku se doufám během pár měsíců odnaučím.

Pracovat pro někoho, kdo Vám dá stoprocentní důvěru, takže si děláte jen to, co Vás baví a klíďo píďo si zrealizujete projekty, které Vás napadnou, notabene většinou s lidmi, které si vyberete a za peníze, které nejsou Vaše, byť jim sebevíc říkáte „můj badžit“, je výsadou, privilegiem, štígrem. Vím, že zdaleka ne všichni to tady tak máte. Já měl. A jsem za to vděčný všem, kteří mi to umožnili. Moci si zároveň osahat ty nejnovější technologie dřív než ostatní, to byla už jen skvělá třešnička na dortu. Já snad té 3, mé nástupkyni, na niž se odteď s důvěrou obracejte, budu závidět. Škoda, že nestihnu ty vosmičky.

Když jsem byl v subu poprvé, ještě jako účastník výběrka, napadlo mě, že bych v tomhle open space asi nedokázal pracovat. Jako nastupujícímu FTE se ty pocity znásobily. Navíc všude plno cizích lidí, z nichž mnozí by mohli být mými… o dost staršími sourozenci a já jim musel tykat a dělat, že rozumím všem těm jejich zkratkám a anglismům popisujícím slova, pro něž máme běžný český výraz. Kvůli soukromým hovorům jsem zásadně zalézal do různých komůrek a opakoval si: „Musíš tady přežít rok, ideálně dva, tak jaks to slíbil…“ Vydržel jsem to nakonec šest včetně těch vendorských, do telefonu do oupnspejsího éteru dnes už vyřvávám i ty nejosobnější věci a tlumím hlas jen při hovorech na téma „tak si to vygoogli, když ti to Bing nenašel!“, „mně je jedno, čí to je auto!“ nebo „celá ta třída má teď ajpedy, woe?!“, a až nečekaně velká část z těch dříve cizích lidí jsou teď mí kamarádi.

Vůbec nic jsem tady nedokázal sám, ale kdybych měl vyjmenovat všechny, kteří mi pomáhali, jimž jsem vděčný a jichž si vážím, uspal bych Vás i sebe a určitě bych na někoho zapomněl, což bych nerad. Takže to vezmu jako na základce při sčítání množin. Díky moc PS Leadovi, mému guruovi, mentorovi, atd., však on ví; EDU teamu, jak tomu internímu, tak externímu; PS teamu, nejlepší partě jakou si v rámci fachy lze představit, a všem těm jednotlivcům napříč subem, kteří dělají víc, než by museli. Chtěl jsem se vyhnout jménům, ale vytanuli mi na mysli třeba 4 – dík moc za všechen Tvůj volunteering kolem Live@edu, na viděnou na Letní škole! – nebo 5 – zachránilas mě nesčíselněkrát, děkuju a dovi s kočárkama! – a další, už je to stejně dlouhý (bohužel mám na kách všechny poslední úkoly a schůzky, takže tyhle řádky píšu narychlo v noci, bez síly editovat, s vědomím, že ráno bude ještě záhul, sry). Napadla mě další tři jména, pět, víc, je Vás tu pěkných pár fakt odhodlaných, pracovitých, chytrých, věcí znalých – množte se a český Microsoft to s přehledem nandá komukoli na trhu. Teď mě napadá, že pokud tu bude dost 6ků (nebo pořád aspoň ten jeden kousek), 2 (dtto), ale taky třeba 7ků, 8s ;-), atd., atd., nemám o MS CZ strach, ba naopak, až mě mrzí, v jak zajímavé době nabité příležitostmi a výzvami (jo, jo, já vím, jak to máte těžký, ale Vy to dáte; musíte), odcházím.

Což mi připomíná, že bych měl asi vysvětlit, proč se dekuju. Ten důvod je jednoduchý: před cca rokem a čtvrt jsem se dozvěděl, že ze mě bude fotřík. Nerozhodoval jsem se dlouho; byť jsem si to nedokázal představit, tak nějak jsem věřil, že tátové by měli být se svými miminy nejen v noci, když přijdou z práce domů. Na sabbatical jsem nárok neměl, takže výpověď byla jediná možnost. Možná nikoho, kdo by se takhle divně rozhodnul, neznáte. Já jo. Můj táta býval profesionálním muzikantem a když jsem se narodil, seknul s tím a stal se kancelářským workaholikem. Já doufám – fakt si to hrozně přeju – obrátím to pořadí. Mimochodem, ten malej borec v našem týmovém dresu dole pod textem je on, Pan Důvod, nás hošíček. Kdybyste ho znali, taky by se Vám od něj nechtělo odcházet ráno a vracet se, když už spí (jako třeba dneska, vlastně už včera). Zítra, vlastně už dneska, už budu kvečeru s ním a pěkně si to užijem. Ty zelené dupačky nenosí každý den.

I když absolutně netuším, jak to dopadne, jsem na to, že jsem takhle dokázal odejít, minimálně stejně hrdý jako na skutečnost, že jsem se mezi Vás dostal. BTW, během těch let jsem sem doporučil čtyři lidi, včetně své nejlepší studentky, která by většinu z nás s přehledem strčila do kapsy. Nikdo neprošel. Jsme asi fakt elita. Jak to shrnul 2ák, když mě po půl roce přesvědčování ukecal, abych se stal jeho nástupcem: „Hanzi, ty vole, nebudeš litovat, protože ať budeš v životě dělat cokoli, tohle pro tebe bude zkušenost k nezaplacení.“

Hanzi, Ty vole, to teda zatraceně byla, nelituju.

A teď mě omluvte, měl jsem tu taky jednu tajnou misi: dělat, jako že jsem velvyslancem Microsoftu v řadách učitelů, ale ve skutečnosti fungovat coby double-agent lidu pedagogického tady u nás. Takže teď mě čeká ještě jeden rozlúčkový mail. Až uslyšíte srdceryvný pláč učitelek, který se po Vltavě i Labi ponese na kilometry daleko, vězte, že i ten druhý už byl doručen.

A ozvěte se taky někdy.

THX 4 THE JOYRIDE.

Honza Martínek

2morrow-2-be-ex Academic Audience Manager

Microsoft Czech Republic
Tel. xxxxxx

E-mail: xxxxxx

Microsoft, s.r.o., Vyskocilova 1461/2a

140 00 Prague 4, Czech Republic

P.S.: A kdo dočetl až sem a jako první mi napíše, med stejně dostane. 😉

prcek dres MS

0 comments

Trackbacks