Category Archives: JamArt.Net

JamArt.Net

Kostičas – kult, který vás nemine

Vezměme to od Pottera

I dnes, po třinácti letech, si pamatuji, jak jsem během studií v Británii viděl první díl filmového Harryho Pottera. I když jsem už nebyl zrovna cílovka, ten biják mě příjemně pohltil. U očního jsem sice spolu s anglickými dětmi krátkozrakost předstírat nezačal, ale tehdy již čtyřdílnou ságu jsem zařadil na svůj čím dál sáhodelší seznam literatury k přečtení. V tomhle rozhodnutí mě utvrdila má o dost mladší sestřička, když po zhlédnutí prohlásila, že se film na knihu nehrabe ani náhodou.

Teprve posléze jsem zjistil, že potterovská terminologie byla v českých verzích knih přeložena, a to tak že velmi. Řada překladů do jiných jazyků – možná dokonce většina – tuhle cestu nezvolila. Dlouho mi nešlo pod fousy, že Quidditch je Famfrpál a i když jsem si na všechny ty Zmijozely (v originále Slytherin), Mrzimory (Hufflepuff) a Havranspáry (Ravenclaw) nikdy nezvykl, musel jsem uznat, že české překlady kompletní série jsou díky bratrům Medkovým bravurní. Znal jsem je ale jen zprostředkovaně, z verzí filmových: Potterovi jsem dal šanci tři a půl knihy, v originále a v průběhu několika let. Nikdy mě nechytnul tak moc, abych dočetl zbytek. Teprve loni jsem zhltnul kompletní filmovou sérii a hned poté mě napadlo: škoda, že nejsem o půl generace mladší, to by mě Potterománie bývala vzala útokem a asi bych se neubránil.

Proč ale v recenzi Kostičasu píšu o Hápéčku?

Hned z několika důvodů.

read more »

JamArt.Net

S Kunderou je to těžký

Hned na začátku upozorním: tohle není žádný hluboce promyšlený text. Jen vysypu na “papír” pixlu myšlenek, které v kebuli nosím už pár let. Ani to nehodlám nějak zdlouhavě editovat. Berte to jako delší tweet či podobný výkřik do tmy. Budu-li za svá slova kamenován, poprosím proto jen o oblázky, díky. kundera

Včera měl narozeniny Milan Kundera. Pětaosmdesát, to je pěkný věk. A taky strašný. Jak se to vezme. Jsa slušně vychovaný chlapec, hned zrána jsem mistrovi pogratuloval, tak nějak.

Kundera je – třeba spolu s Murakamim – jedním z autorů, k nimž už léta letoucí hledám cestu… a zatím pořád nenacházím ani pěšinku. U Kundery to zamrzí tím spíš, že hodně mých přátel jeho knihy zbožňuje. I těch přátel, jejichž vkus co se týče četby je s tím mým často kompatibilní. Dva z nich – jedna žena a jeden muž – ten dokonce… ale to bych prozradil až příliš – považují Kunderu za jednoho ze svých nejoblíbenějších spisovatelů, ne-li toho nejmilovanějšího vůbec. A nakonec, pár z mých aktivně píšících přátel i známých považují právě Kunderu za špičku ve stavbě románu. Takže chyba může být úplně klidně v přijímači.

read more »

JamArt.Net

Fúrie v podzemce

Včera mě vyšokovalo video, které sdílela spousta z mých známých na sociálních sítích. Jakási žena středního věku v něm velmi nevybíravým způsobem častovala spolucestující v pražském metru. Jsem asi příliš útlocitný, ale nedokázal jsem se donutit na ty záběry se dodívat. Z takové podívané se mi okamžitě dělá fyzicky špatně. Do této chvíle se vzpomínky na ni nedokážu zbavit. I proto sem nedávám ani link. S rozbušeným srdcem jsem tu drasťárnu po minutě, možná dvou, vypnul. Ta fúrie byla prostě nesnesitelná. Ale ty záběry byly zároveň výbornou sondou do duše. Mojí, mých přátel i spousty komentujících. Pokusím se hodit to tak trochu naivňoučce, dětsky a zjednodušeně, na papír, OK?

read more »

JamArt.Net

Podzimní rhýmování s Jefferyho Lincolnem

Podzim. Pod-zim. Už to slovo. Něco, co je ještě pod zimou – pod zimou! Co může být horší než zima…

  read more »

JamArt.Net

Norské dřevo (ne)Japonce Murakamiho

Murakamiho ne-fanda haní Mistra

Raději jsem neměl já ten román… raději jsem neměl tohle číst. Nebo měl, ale mnohem dřív. Třeba v patnácti. To bych ho měl za kult. Nebo ve dvaceti. To by byl “boží”. Nebo “draveckej” či “suprovej”. A nebo aspoň v pětadvaceti, to by byl pořád ještě “dost dobrej”. Ale určitě ne jako třicátník, notabene s náběhem na čtyřicátníka, uprostřed dekády, během níž na mě pozérství už moc nezabírá a šíře pročteného mi brání snadno se nadchnout a nechat se opít rohl… saké.

  read more »

JamArt.Net

Ostré předměty klamou tělem

Když jsem před pár týdny (měsíci?) kdesi zahlédl obálku knihy Gillian Flynn s názvem Ostré předměty, první, co mě napadlo, bylo: typický brak. Žiletka z fotobanky, rozříznutý název, krev. Pak mě ale zaujal endorsement Stephena Kinga, který se prý děsil přečíst posledních třicet stran knihy, ale nedokázal přestat je obracet. Hmm… Tomu říkám prvotřídní marketing, ještě o level výš, než když Václav Klaus nějakou knížku pohaní.

ostre

read more »

JamArt.Net

Švábi – exkluzivní rozhovor s Janem Martinsenem, předním odborníkem na Nesbøho

svabiPři příležitosti prvního českého vydání druhého dílu kriminální série s detektivem Harrym Holem přinášíme exkluzivní rozhovor s Janem Martinsenem, předním českým odborníkem na život a dílo Jo Nesbøho. Popíjeli jsme spolu v Kavárně Nostalgie – “tam vždycky volné místo mám, tam se sbírávám” – já, Zpovídač, rebelsky čaj, on, Martinsen, ještě rebelštěji, akevitt.

  read more »

JamArt.Net

Nevinný, špióni a láska v rozděleném Berlíně

Ian McEwan je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Znám jeho dílo díky své profesorce češtiny, která byla na naší střední škole zároveň strážkyní knihovny. Někdy ve třeťáku mi, poté, co jsem vrátil tuším Poslední kabriolet, vrazila do ruky útlou McEwanovu Betonovou zahradu (1978). Šlo o autorovu prvotinu a zároveň jeho nejmorbidnější dílo, později se postupně umírnil. Od té doby, když se dozvím, že McEwan vydal další knihu, je na beton, že si ji přečtu. Jeho čtvrtý román, Nevinný (1990), už je na půl cesty k umění, které nechutnostmi šokovat nepotřebuje, ale přesto jej nemám zdaleka tak rád jako třeba předchozí, o tři roky starší Dítě v pravý čas.

 

Před deseti lety podle knihy vznikla rozhlasová hra, původně rozdělená do pětidílného seriálu, letos v květnu pak tuhle dramatizaci vydal Radioservis coby příjemnou jednohubku v podobě dvouhodinové nahrávky.

  read more »

JamArt.Net

Knižní Hypnotizér není uspávač hadů

Mám rád prokrastinaci. Soudě dle mého pondělního článku to sice může vypadat, že proti ní sveřepě bojuji, ale vono to není tak horký. Díky prokrastinaci totiž vždycky udělám něco, do čeho se mi moc nechce, ale co je přece jen v tu chvíli příjemnější než to, co dělat mám. A k čemu bych se třeba jinak ani nedostal. Jako kupříkladu k přečtení Hypnotizéra.

read more »

JamArt.Net

Ekonomie dobra a zla – Sedláček do ucha

 

Kniha

 

Představte si, že si koupíte novou ledničku. Velikanánskou. Vejde se do ní čtvrt kila Gothaje, šestikilový gomser a čtyři basy piv k tomu. Nebyla zrovna levná a tak je vám líto ještě obrovitější krabici od ní prostě jen tak vyhodit. Vyklidíte sklep – kompletně – a tu papundeklovou pikslu do něj narvete.

  read more »