Category Archives: Muzika

Muzika

Pozorné hudební tipy 4

Vše vysvětleno v úvodním postu, nuže pojďme bez zbytečných cavyků rovnou na věc. Dnes 15 skladeb, tedy pozorná patnáctka. Není bez zajímavosti, že počet předvybraných písní pro dnešní díl Pozorných tipů (přece jen jsem je sbíral tři týdny) čítal 42 kousků s celkovou dobou přehrávání téměř přesně 3 hodiny (!). Výsledek je podle mě prvotřídní, ujíždím si na každém jednotlivém tracku a věřím, že vy budete taktéž.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

Nikki Yanofsky: LIttle Secret (z alba Little Secret) – Hned na začátek dávám pecku, kterou teď v listopadu poslouchám úplně nejvíc. Naprosto mě uchvátila. Úžasný refrén, skvělá aranže, dokonalé frázování, moc příjemný hlas a hlavně obrovský příval energie. Celé album je božské, už ho znám nazpaměť, vím, v jaké tónině bude další píseň a tak. Prostě láska na první poslech. Kdybyste chtěli vědět, o čem tahle písnička je, tak Nikki vám to v 18 vteřinách vysvětlí tady.

Annie Lennox: Summertime (z alba Nostalgia) – Po čtyřech letech od hitového vánočního alba vydala na konci září skotská diva č. 1 skvost v podobě předělávek dvanácti z krásných amerických písní 20. století, mezi nimiž najdete standardy typu Georgia on My Mind nebo právě Summertime. Už když Herbie Hancock před pár lety přizval Annie ke spolupráci, doufal jsem, že jazz Annie chytne. Nic proti Eurythmics, ale tohle je prostě úplně o něčem jiném a podle mě se tady Annie fakt našla. Krásné album od začátku do konce.

Watermät: Bullit – Radio Edit (z alba Bullit) – Trošku dramaturgický šleh, po jazzové Annie. Neskutečně vlezlý, jednoduchý (jak už to tak bývá) nápad, který je omílán až kolovrátkově, ale aranžerské zpracování je zajímavé a nápad je to silný, takže se to tři minuty dá poslouchat bez problému. A tu flétničku se synťákově-žesťovým podkladem z hlavy hned tak nedostanete.

Indila: Dernière danse (z alba Dernière danse) – Jedna z těch písní, na které bych asi nenarazil, nežít ve frankofonní zemi. A byla by to obrovská škoda. Tuhle třicetiletou francouzskou zpěvačku jsem si na první poslech zamiloval podobně, jako před lety Zaz. Píseň v sobě má tu správnou dávku francouzské melancholie, je nádherně nahraná a příjemně se rozjíždí a graduje. Zdánlivě jednoduchá čtyřakordovka, ale funguje zatraceně dobře.

Mumford & Sons: Lover Of The Light (z alba Babel) – Příjemná záležitost, příjemně akustická, s příjemně nakřáplým hlasem Marcuse Mumforda. Takovýhle folk rock rozhodně není urážka. Dva roky stará záležitost, která nezastará. Rozjezd po třetí minutě, s figurou banja, vás roztančí, přinejmenším vám zlepší náladu.

Jali: Pars (z alba Pars) – Opět jedna z písní, které jsem tu zaslechl v rádiu a jsem za to věru rád. Belgicko-rwandský zpěvák Jali je úžasný a tahle píseň neskutečně propracovaná. Pohybuje se mezi až intimní brnkačkou a monumentální instrumentací se samozřejmou lehkostí. Tuhle věc dělal zatraceně dobrý producent, jsem zvědavý, co na ni řeknete.

Jabberwocky: Photomaton – Jean Tonique Remix (z alba Photomaton) – Veselejší záležitost francouzské elektropopové kapely pojmenované podle nesmyslné básničky Lewise Carrolla. Tehle šlapavě-pohodový remixový kabátek písničce sluší velice. Fajn synťáková mezihra uprostřed a parádní zvuk nástrojů jsou plus, naefektování hlasu zpěvačky Elodie Wildstars se mi moc nelíbí, ale celek je víc než fajn.

You+Me: Break the Cycle (z alba Rose ave.) – Tohle mi trochu připomíná mou oblíbenkyni Sade. Nějaká inspirace tam určitě bude, hlavně ve slokách a zpěvu. Dnes už druhá skladba, která by se dala zařadit do folk-rocku, ale zapomeňte na to, co tenhle žánr znamená v Česku, protože tenhle Kanaďan s Američankou jsou skvělí. Mimochodem, tu Američanku určitě znáte. Jmenuje se Alecia Moore. Povědomé jméno? Ne? A co třeba Pink? Tak vidíte.

Rennie Foster: Childish Things (z alba Childish Things) – Skok úplně někam jinam. Hravě elektronická sedmiminutovka s vyhrávkami jazzové křídlovky. Durová, pozitivní, milá. Proto sem patří.

Tricycle: Pas Ce Coir, Je Suis Crevé (z alba King Size) Konečně jazz. Nádherná instrumentace, boží zvuk, skvělá sóla – tahle hravá a přitom hloubavá skladba má všechno a vůbec nevadí, že je už sedm let stará.

Meghan Trainor: Close Your Eyes (z alba Title) – Pohoda. Jednoduchost. Není kam spěchat. Zavřete oči a nechte se unášet tímhle krásným pozitivním ploužáčkem zpěvačky, která teprve za měsíc oslaví jednadvacáté narozeniny.

Claudia Hayden: So Claudia (z alba Abstract) – Stejně jako Nikki Yanofsky, která dnešní Pozorné tipy uvádí, tuhle dámu poslouchám teď v listopadu taky pořád. Album je ňamka celé, tenhle song jsem vybral, protože se mi líbí ty hammondky, jak to šlape, kytarové sólo někdy ve třetině, unisono scat, sólo na příčnou flétnu, neskutečně cool sólo na elektrické piáno v poslední třetině písně a… tak nějak kompletně všechno dohromady, jak to drží pospolu s jistou samozřejmostí. A ty wesmontgomerovské kytarově-sólové vyhrávky ke konci jsou dokonale groovy, stejně jako hammondky, které to na samém konci, škoda že do ztracena, konečně rozjedou.

Nick Mulvey: Fever To The Form (z alba First Mind) – Tenhle britský kluk studoval umění v Havaně… Nic vám to neevokuje? Já úplně vidím ty pouliční jamy, popíjení rumu, prohánění holek. Je fakt, že na Kubě jsem nic tak mile pozitivního neviděl, ale představovat si to můžu, ne? Takže tenhle zpěvák mě dost baví a jsem zvědavý, co z něj ještě vypadne. Mimochodem, do roku 2011 hrál s Portico Quartet. Moc pěkná písnička.

Michael Jackson: A Place With No Name (z alba XSCAPE) – Dokážete si představit mé překvapení, když jedu v autě, projíždím belgická rádia a najednou slyším jasného Michaela Jacksona zpívat písničku, kterou jsem v životě neslyšel, notabene s jasně moderními aranžerskými postupy, takže evidentní novinku? Nejsem žádný Jacksonův fanda, ale tohle je fakt dobře udělaný song. Prý už unikl na veřejnost před pěti lety, ale kompletně dodělané to spatřilo světlo světa až letos v srpnu. Dá se čekat, že v následujících letech budou vycházet ještě další Jacksonovy zatím nevydané písničky a bude-li to takhle zajímavé, nemám s tím problém, protože i nedodělky tak těžkého profíka jsou lepší než finální pokusy mnohých současníků.

Setenta: Colorblind (z alba Latin Piece of Soul) – Na závěr dnes mistrně zahraná latina s krásným zvukem bicích a elektrickým piánkem hrajícím unisono s elektrickou kytarou, kterýžto mix mile připomíná jazzrockové nahrávky staré čtyřicet let od Chicka Corey přes Larryho Coryella k mnohem novějším počinům třeba Jamiroquai. Šlape to parádně, má to ten správný funky podklad a sóla jsou frajerská v tom nejlepším slova smyslu. Krásná tečka.

Těším se na vaši zpětnou vazbu, pozorní posluchači!

Update: Na přání pozorných posluchačů přidávám playlist všech skladeb tohoto dílu na Spotify. Užívejte!

Muzika

Pozorné hudební tipy 3: Stanley Clarke

Když jsem připravoval Pozorné hudební tipy 2, slíbil jsem, že v nich bude nové album Stanleyho Clarka. Ale rozmyslel jsem si to. Ono album i Clarke samotný zasluhují zvláštní článek; první bonusové Pozorné tipy.

Proč? Tak zaprvé, Stanley Clarke je legenda. Zadruhé, jeho nové album je skvělé. A za třetí, v pondělí bude možnost oboje vidět a slyšet naživo. V Praze!

Letos třiašedesátiletý Clarke (který mj. vynalezl speciální techniku hry na elektrickou basu, připomínající hru na kontrabas) má za sebou záviděníhodnou kariéru především jazzového a jazzrockového basisty. Hrál s Chickem Coreou, ale taky s Georgem Dukem (jemuž, Clarkeově loni zesnulému kamarádovi, je ostatně věnována jedna ze skladeb nového alba), Jeffem Beckem, Gilem Evansem, Stanem Getzem, Davem Brubeckem a mnoha dalšími.

Sám jsem z Clarkeových kolaborací byl díky tátově diskotéce vystavován vlivům zejména Coreovy kultovní kapely Return to Forever. Z doby sedmdesátek je zážitek např. skladba Romantic Warrior, kde rytmiku se Stanleym dotváří Lenny White, kytaru ovládá božský Al DiMeola a za klávesy sedí samozřejmě nepřekonatelný Chick Corea.

Od osmdesátých let Clarke mimochodem složil také spoustu orchestrální hudby pro film a televizi, kterou většinou i aranžoval, dirigoval a zahrál si v ní (z těch známějších např. Romeo Must Die nebo The Transporter), kterážto zkušenost nenápadně prosákla i do nového alba.

Album UP je plné hostů. Na bicí hraje především dvacetiletý (!) Mike Mitchell, dále Ronald Bruner, Jr., ale taky třeba Stewart Copeland (ex-Police), Gerry Brown (který také hrával s Return To Forever, nebo třeba Larrym Coryellem či Marcusem Millerem – tady můžete omrknout jeho sólo přímo s mistrem Clarkem) či John Robinson (známý mnohočetnou spoluprací s Quincym Jonesem). Na klavír hraje vycházející hvězda Beka Gochiashvili plus klávesista Rusian Sirota (viz jeho zběsilá hra předcházející sólu Mika Mitchella). V nádherných písních se prostřídají Jessica Vautor, Natasha Agrama či Patrice Quinn, na klávesy si mj. zahraje i Greg Phillinganes a především Chick Corea.

A jaké je album hudebně? Pestré a prvotřídní. Úvodní Pop Virgil je skoro jak od Prince, ale hned druhá skladba, Last Train to Sanity, je nesmírně promyšlenou a proměnlivou kompozicí (kterou sám autor považuje za to nejlepší, co kdy složil) a místy připomíná Steva Reicha, jindy filmovou hudbu Thomase Newmana či aranže Lylea Mayse. Úchvatná záležitost. Třetí, titulní a veselou Up, prostřídá též jásavá Brazilian Love Affair, věnovaná Georgi Dukeovi (o jehož posledním albu jsem před pár měsíci psal na Twitteru a který skladbu složil, viz např. zde přímo v podání autora). Pátá Bass Folk Song #13 je jedním z intermezz, v nichž zazní pouze Clarkeův kontrabas (jako v tomto případě) nebo baskytara.

Šestou skladbu, I Have Something To Tell You Tonight, rozjedou šlapavé bicí, k nimž se přidá geniálně jednoduchá figura basy, která posléze přebere úlohu hlavního melodického nástroje. Sedmý track, Trust, je balada s nádherným Mistrovým kontrabasem, která chvílemi připomíná soundtracky Mika Figgise a osmička, další sólovka, tentokrát hraná jen na elektrickou basu, Bass Folk Song #7, je natolik chytlavá, že jsem si ji pustil už asi tisíckrát. Devátá, batmanovsky nazvaná Gotham City, opět střídá nápady a dává možnost Clarkeovi zasólovat si s pattitucciovskou náruživostí. Následuje desátá, basová folková píseň č. 11, tedy opět sólovka, náladovka i předvaděčka zároveň, s legračním “Shoud I do one more?” předělem, po němž se kompozice příjemně rozjede.

Jedenáctá skladba School Days (viz asi nejslavnější Clarkeovo sólové album) náladou připoíná Methenyho Eighteen s jazzrockovější kytarou a album uzavírá nádherně tklivá tečka, La Canción de Sofia.

Album za těch pár dní ještě nemám řádně naposlouchané, ale těším se, až je uvidím v živém provedení, což bude možné buď v Rotterdamu, 12. listopadu, nebo, jak jsem naznačil na začátku…
I
V Praze, a to za pouhé čtyři dny!

Pražský koncert Stanley Clarke Band se uskuteční v pondělí 3.11. od 21 hodin v Lucerna Music Baru a já nemám sebemenších pochyb o tom, že půjde o Zážitek s velkým Z.

A co je skvělé, dostal jsem od pořadatele koncertu, Michala Hejny, informaci, že ještě zbývá pár lístků. Možnost vidět naživo nejen Stanleyho Clarka, ale i výše zmíněné Mika Mitchella či Beka Gochiashviliho, je pro mě natolik lákavá, že sám zvažuji, že bych si do Prahy, do své oblíbené “malé Lucerny”, udělal výlet. Pokud bydlíte Praze blíž než já či dokonce přímo ve Stověžaté, neváhejte ani chvíli, kupte si lístek a na koncert zajděte – i v případě, že jazzu zatím příliš neholdujete, protože soudě dle nového alba UP se bude hrát i muzika otevřená širším posluchačským vrstvám.

Muzika

Pozorné hudební tipy 002

Vše vysvětleno v úvodním postu, nuže pojďme bez zbytečných cavyků rovnou na věc. Dnes 12 songů plus tři bonusy, tedy pozorná patnáctka.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

———

Pharrell Williams: Gust of Wind (z alba Girl) – tohohle týpka poslední dobou fakt žeru, jak jeho věci s Daft Punk, tak oba soundtracky k Despicable Me (Já, padouch) i jeho sólovky jsou prostě boží, má to v sobě jako málokdo a jede na zatraceně monstrózní vlně, což je dobře.

Agnes Obel: Riverside (z alba Philharmonics) V dnešních Pozorných tipech bude víc Evropy i dam. Tahle dánská zpěvačka mě baví, snad bude i vás.

Manual: Afterimages (z alba Drowned in Light, objeveno úplnou náhodou díky popletenému vyhledávání – díkybohu!)

Benjamin Schoos: Autrefois (z alba Visiter la lune) – Místní, tedy belgický autor a zpěvák. Jeho album mě nebere, ale tahle instrumentálka příjemně připomíná dobu mellotronů, dětství… no, je to prostě taková atmošková nostalgie. Objevil jsem to na rádiu Judaica, kde hrávají i výbornou moderní židovskou hudbu, na které si už pár let ujíždím.

Karim Baggili feat. Le Trio Joubran: Silent Stories (z alba Kali City) – tohle jsem si okamžitě zamiloval. Belgický kytarista, o chvíli mladší než já. Tedy, on je to takový typický Belgičan nebelgičan, předky má jugoslávské. Jo a je to samouk, na kytaru se začal učit až ve věku, kdy jiní už pomalu učili na Berklee.

Cymande: Brothers on the Slide (z alba Promised Heights) – 40(!!!) let stará záležitost. To si člověk uvědomí, jak se pop-music až zas tak neposunula. Tahle pecka obstojí i dnes a zpátky k jí podobným bychom mohli vystopovat spoustu aktuálních hitů. Neznal jsem kapelu ani píseň a objevení obojího potěšilo. Celé to prastaré album je skvělé a ta partička strčí s přehledem do kapsy většinu českých “hrajem-něco-jako-funky” pokusů.

Zammuto: Henry Lee (Trad.) (z alba Anchor) – úžasná, originální a nápaditá předělávka staré lidovky. Album je zajímavé celé, najdete na něm elektroniku i hammondky, někdy až trochu do punku (což mě zas tak neba, ale Henry Lee to vyváží dokonale).

Aretha Franklin: Rolling In The Deep (The Aretha Version) (z alba Aretha Sings the Great Diva Classics) Když jsem si v únoru 2008 z New Yorku přivezl kufřík plný kompaktů, byla mezi nimi Adele a její debutové album 19. Objevil jsem ji během několikahodinového nakupování ve Virgin Store, byl z ní odvázaný a překvapený, že v Česku ji nikdo nezná (ono to bylo asi týden po vydání alba, takže není divu). Dnes je situace úplně jiná. Písničku (z druhého alba, 21) mám rád i v originále a Aretha jí navíc vtiskla ještě něco ze svého neskutečného feelingu, navíc to má nápaditou aranži, kdy ke konci sbor zpívá jiný hit, Ain’t No Mountain Higher). Chlupy na zádech i rukou stojí a wo to tady jde.

Selah Sue: This World (z alba Selah Sue) Pomalu šlape. Tak bych tenhle song popsal. Basa a bicí udržují pomalu se valící groove a do toho krásně ostré žestě a neotřelý hlas téhle teď už mé oblíbené belgické interpretky)

Flight Facilities, Christine Hoberg: Clair de Lune (z alba Down to Earth) za tip na album, stejně tak jako na to následující, děkuji Karlovi Holubovi!

Emma Louise: 17 Hours (z alba Vs Head Vs Heart) Jednotlivé písně na albu (vynikající je hned úvodní Jungle (takže bude taky v playlistu), jakožto i její závěrečný remix) mi připomínají leccos a leckoho, ale funguje to na mě, ta atmosféra mi vyhovuje a baví mě.

Sister Cristina: Like A Virgin Jo, je to tak – dovolil jsem si dát vám sem na závěr předělávku někdejšího Madonnina hitu. “Sestra Cristina” je řádová sestra, která letos vyhrála Hlas Itálie (prostě Superstar) a to, že nazpívala pod tímhle uměleckým jménem tuhle písničku zrovna od téhle interpretky s jejím uměleckým jménem považuji za dokonalý metafórek, ale hlavně je to krásně udělaná píseň.

Na závěr pro vás mám dnes tři bonusy.

Bonus 1: Fast Beat Inc.: Hardska Medley (z alba Life at the ZMF) – zábavné medley, v němž uslyšíte pecky jako Hells Bells (AC/DC), The Final Countdown (Europe) či Eye Of The Tiger (Survivor) v legračním podání ska kapely. Spíš fajn zábava než dobrá muzika, proto je to tu navíc, na playlist Pozorné tipy to nedávám. 😉

Bonus 2: Estonský filharmonický komorní sbor / Paul Hillier: Alleluia (z alba Baltic Voices 3) Klasiku na playlist taky nedávám, ale tahle ryze pozitivní sborová radost vám rozhodně neuškodí, je to povznášející hudba, dejte jí šanci.

Bonus 3: Burning Man 2014 ve 195 sekundách (video) – muzika fajna a záběry nádherné, doporučuji. Ostatně, hudba je remixovaný Salif Keita. Tady je originál, remix slyšíte spolu s videem, existuje ještě jeden, taky skvělý, přímo na albu a další, Gekkův, přidávám do playlistu Pozorné tipy.

Muzika

Pozorné hudební tipy 001

Jedna z věcí, které se mi v Belgii (pro změnu) líbí, jsou místní rozhlasové stanice a obzvláště pak hudba, kterou hrají. Zatímco Česko hobluje už čtvrt století (a mnohdy déle) tentýž playlist, kdy Karla střídá Helenka, tu Míša a po něm to rozjede Dalibor, tady jako by dramaturgové rádií při výběru přemýšleli a navíc ještě měli vkus.

Jsem muzikant, takže hudbu poslouchám imrvére. A každé ráno vozím sokolíky do školky. Autem. Toho staršího tam na celé dopoledne sprostě odložím, aby se socializoval a toho mladšího zas odvezu zpátky. A pak tutéž cestu zopakuji ještě jednou. Dvě hodiny denně s belgickými rádii. Jazz, elektronika, etnická hudba… Co jen uši ráčí – poslouchám a zapisuju si za ně to, co mě zaujme. A teď se o své poklady dělím s vámi. Pokud jste nebo někdy budete v Belgii, vězte, že čerpám zejména ze stanic Radio 1, Radio Campus a Musique 3, ale přepínám i jinam.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

AKTUALIZACE 23.10. Vše krom první písně (našel jsem ji jen na YouTube) jako Spotify playlist.

———

XXYYXX: About You

Charlier/Sourisse: Gangsters (z alba Multiquarium)

Charlier/Sourisse: Aboriginal Reel (keltsky skotačivá dokonalost s didgeridoo (!) z téhož alba)

Goldheart Assembly: Jesus Wheel (z alba Wolves and Thieves)

Sia: Chandelier (z alba 1000 Forms of Fear) – tohle tu ustavičně hrají všechna rádia, takže jsem si jistý, že i v Česku ten song brázdí hitparády. Musel jsem sem tuhle holku dát proto, že ji díky své australské kamarádce hltám už od prvního alba a nedám na ni dopustit.

FaltyDL: Do Me (Bruk Mix)

FKA Twigs: Lights On (z alba LP1, za identifikaci děkuji šťastné náhodě a Liborovi)

Swindle: Summer Fruits (i když ten sled akordů nápadně připomíná Stingovu La Belle Dame Sans Regrets ;-))

Hasna El Becharia: Bouri Bouri Manandabo (roztomilá etnická záležitůstka z Afriky, z alba Djazaïr Johara)

Coldcut: Man In A Garage (z alba Sound Mirrors)

Slow Magic: Waited 4 U (z alba How To Run Away)

Lucrecia Dalt: Glosolalia (z alba Syzygy)

Arandel: In D#1 (z alba In D (Bonus Track Version))

Grasscut: Old Machines (z alba 1 Inch / 1/2 Mile)

Couch: Was Alles Hält (z alba Profane)

Wildlight Feat. Ayla Nereo & The Polish Ambassador: Rise (z alba Hers Was A Thunder)