Dobrodruh Johnnie Walker vyráží

Pro mě to začalo tak, že jsem pár dní před svou předposlední digitální dietou uveřejnil tenhle tweet o tom, že daruji ten “nejelegantnější chytrý krokoměr všech dob, Misfit Shine”, s odkazem na článek, v němž je mé v podstatě jediné kritérium výběru vítěze: napsat nejlepší příběh, proč bych měl krokoměr darovat tomu kterému příběháři.

Když mi o týden později napsal do té doby mi neznámý Jan Konvička tenhle tweet, tušil jsem, že to už nic nepřekoná.


Pak jsem na měsíc (resp. neplánovaně téměř na dva) zmizel z těch internetů, ale dorazivší odpovědi nakonec probral a vítězství páně Konvičkovo potvrdil. Kvůli mé internetové neaktivitě jsme se sešli až o jednom březnovém víkendu, kdy jsem byl zrovna v Praze. Původně mělo jít o rychlou předávací schůzku, ale dali jsme se do řeči a vydrželo nám to asi dvě hodiny.

Jeník Chodec

Pro Honzu Konvičku to všechno začalo mnohem dřív.

Představte si, že máte dobrou práci, o kterou přijdete, přítelkyni, která se s vámi rozejde, jste někde mezi třetinou až polovinou života, nemáte žádné potomstvo, žádné závazky a spoustu volného času.

Pro mnohé by taková výchozí situace byla důvodem k zoufání, házení flinty do žita, k vysedávání po hospodách (ve svém rodném Bohumíně jsem takových případů viděl spousty). Jiné by spíš napadlo horečně hledat nové zaměstnání (a novou přítelkyni), případně začít podnikat – prostě a jednoduše, činit si okamžitě další závazky.

Honza se rozhodl jinak. Tenhle někdejší profesionální strážce národního parku Šumava nebo také třeba krizový manažer se nadchnul do myšlenky podniknout tzv. Svatojakubskou cestu, stovky a stovky kilometrů dlouhou pěší pouť do španělského Santiaga de Compostela, cestu, která trvá několik měsíců a v jejímž průběhu člověk potká spoustu krásných míst i skvělých lidí a hlavně v jejímž průběhu se každý zákonitě změní, dozví něco sám o sobě i o světě, a zpátky domů se vrátí bohatší v těch podstatnějších kategoriích, než jsou finance.

Honza si zvolil cestu, která má kolem tří tisíc kilometrů. A bude-li mu Prozřetelnost nakloněna, možná pak půjde i zpátky, z Compostely do Česka. To je takových kiláků, že se až bojím je spočítat.

Psychická podpora

Moc Honzovi držím palce. Myslím, že tahle pouť je jeden z nejlepších nápadů, co během pár měsíců, kdy je člověk volný jako pták, udělat se svým životem. Spousta z nás si jen tak sebrat se a na čtyři měsíce – nebo taky třeba na půl roku i déle – doslova odejít nemůže dovolit. Nebo možná si, sám či sama sobě, dovolit. Beru to tak, že Honza se na tuhle pouť vydává i za nás pecivály.

Během našeho rozhovoru jsme zjistili, že máme společného kamaráda, třetího Jendu: Honzu Juhose. Ten Honzovi, Jeníku Chodci, nabídl úžasný support: “Kdyby se během tvé pouti kdykoli cokoli přihodilo, dej vědět a já jsem do 24 hodin u tebe.” Taková solidarita mě dojímá, inspiruje a obrovsky těší.

Já jsem se rozhodl Honzovi K. pomoci alespoň takhle minimálně s propagací jeho cesty. Od chvíle, kdy jsem o něm coby o vítězi mé až trapně nedůležité soutěže (ve srovnání s jeho Cestou) tweetnul poprvé, přibylo zatím poměrně neznámému Honzovi na Twitteru kolem padesáti (update půlden po vydání tohoto článku: osmdesáti!) followerů. Zaslouží si jich mnohem víc, tak doufám, že se pochlapíte, čtenářky a čtenáři Pozorného konečna, a budete sledovat Jendovy kroky po Evropě.

Být alespoň virtuálně při tom můžete ostatně i díky téhle stránce, na které se budou objevovat nejen Honzovy zápisky z té dlouhé cesty, ale také interaktivní mapa, po níž budeme moci Honzu alespoň očima následovat a psychicky ho pošoupávat k jednotlivým cílům.

Johnnie Walker vyráží

A kdy že Honza svou Cestu odstartuje? Už za pár minut, přátelé. Dnes, v neděli 19. dubna 2015, přesně v půl dvanácté středoevropského času, si Honza po dlouhých měsících příprav a tréninku na záda hodí všech svých pět švestek a vyrazí vstříc dobrodružství, o kterém se většině nás ostatních ani nesnilo.

Honzo, moc Ti držíme palce, všechno to, co Tě čeká, bravurně zvládni a protože v každém klasickém příběhu se Hrdina vrací ze své Cesty s darem pro ostatní, přines nám zpátky do Česka v plném zdraví něco, co bude stát za to – třeba naději, víru nebo povzbuzení. Odteďka je to jen na Tobě, ale my budeme v myšlenkách s Tebou.

Jo a hlavně: užij si to!!

0 comments