Nevinný, špióni a láska v rozděleném Berlíně

Ian McEwan je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Znám jeho dílo díky své profesorce češtiny, která byla na naší střední škole zároveň strážkyní knihovny. Někdy ve třeťáku mi, poté, co jsem vrátil tuším Poslední kabriolet, vrazila do ruky útlou McEwanovu Betonovou zahradu (1978). Šlo o autorovu prvotinu a zároveň jeho nejmorbidnější dílo, později se postupně umírnil. Od té doby, když se dozvím, že McEwan vydal další knihu, je na beton, že si ji přečtu. Jeho čtvrtý román, Nevinný (1990), už je na půl cesty k umění, které nechutnostmi šokovat nepotřebuje, ale přesto jej nemám zdaleka tak rád jako třeba předchozí, o tři roky starší Dítě v pravý čas.

 

Před deseti lety podle knihy vznikla rozhlasová hra, původně rozdělená do pětidílného seriálu, letos v květnu pak tuhle dramatizaci vydal Radioservis coby příjemnou jednohubku v podobě dvouhodinové nahrávky.

 

McEwan se pro svůj příběh nechal inspirovat (jak už to tak dělává) skutečnými událostmi z roku 1955, kdy dvě zpravodajské služby, britská MI6 a americká CIA, společně provedly riskantní špionážní operaci: do tunelu, který pod rozděleným Berlínem spojoval západní zónu s východní, instalovaly odposlouchávací zařízení, pomocí něhož monitorovaly a nahrávaly veškerou komunikaci sovětské armády. Britové tuhle operaci nazývali Stopwatch, Američani Gold. Později se ukázalo, že Rusové o ní věděli s největší pravděpodobností již od počátku a snahy svých kapitalistických protivníků si potměšile vychutnávali (ouch!).

 

Berlínská zeď nakonec padla v roce 1989 a McEwan hned následující rok vydal román, jehož děj zasadil do atraktivního prostředí Berlína léta páně 1955, tedy do období té největší paranoie na počátku studené války. Hlavním hrdinou příběhu, titulním “nevinným”, je mladý Brit Leonard Markham, jehož povolali podílet se v Berlíně na tajné operaci. Leonardovým průvodcem rozděleným městem je Američan Bob Glass, bodrý to chlapík (alespoň v porovnání s Leonardovou jalovostí, nesmělostí a britskou suchostí). Díky němu hlavní hrdina v Berlíně potká svou první lásku, která mu nečekaným způsobem zkomplikuje život. Pro čtenáře, resp. posluchače, je poněkud nečekaný celý vývoj příběhu i finální rozuzlení; sám za sebe jsem cítil lehounké zklamání, ale to jen proto, že jsem doufal v úplně jinou pointu.

 

Předmětem této recenze je ovšem audioverze knihy. A ta je výtečná. Podílí se na tom zvuková koláž, mistrně zkompilovaná z archívních, autenticky znějících ruchů, šumů a pazvuků (simulace rádiové komunikace i odposlechů, občasný průlet letadla či letištní oznámení) a nahrávek dobové hudby (plus nějakých těch fláků z předcházející, swingové éry). Na archivní muzice si režisér nahrávky “ujel” především na samotném začátku, kdy je sekvence složená téměř výhradně z hudby, plus několika ruchů, až legračně dlouhá (téměř tři minuty), zřejmě ve snaze blejsknout se, co všechno chlapci v archivu ještě vyhrabali. Posléze ovšem veškerý zvukový doprovod tvoří smysluplný a vítaný podkres, který posluchače o to víc vtáhne do děje.

 

V audio verzi Nevinného však především září prvotřídní herecké obsazení: Ivan Trojan, Ladislav Mrkvička, Zuzana Stivínová, Michal Pavlata, František Němec, Petr Vacek a další, jsou všichni do jednoho obdařeni nádhernými hlasy a v rámci svých rolí používají přesně padnoucí rejstřík ze svého výrazového rozsahu. Jeden vedle druhého podávají absolutně profesionální výkony, nikdo rozhlasové čtení nefláká, nikdo nepřehrává – snad jedině s výjimkou Ladislava Mrkvičky, jenž tak ovšem činí z pochopitelných důvodů: role Boba Glasse si o lehce přehnané, “americké” nadšení, přímo říká. Ostatně, Glass prostřednictvím Mrkvičky dodává knize špetku jiného než černého humoru (a že toho v ní najdete ažaž!); výborná je i např. vážně pronesená představa, kterou sdělí Leonardovi: bude-li se odposlouchávací zařízení ne tak hluboko pod zemí i nadále zahřívat, hrozí, že před ruskou základnou roztaje sníh do tvaru kopírujícího podzemní špionážní místnost…

 

Má-li Čech zájem o McEwanova Nevinného, má v zásadě následující možnosti: Může si přečíst originál. Může riskantně sáhnout po českém překladu – riskantně proto, že existují dva, jeden dobrý a jeden, jak už to tak bývá, no, méně dobrý. Může si také sehnat stejnojmenný, dvacet let starý americký film s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli. Divíte-li se, že by Anthony v době, kdy byl ještě o dva roky starší než v době Mlčení jehňátek, mohl zvládnout naivního mladíčka, je třeba podotknout, že v hollywoodské hierarchii hvězd lze přehodit pořadí hlavních rolí, což se stalo i v tomhle případě: Hopkins představuje žoviálního Američana Glasse, zatímco suššího Brita Leonarda hraje newyorský rodák Campbell Scott (sic!). Ač scénář napsal samotný McEwan a režie se chopil slavný John Schlesinger, film byl poměrně propadák. Zbývá tedy ještě poslední možnost, audio-verze. A tu bych v tomto případě vřele doporučil.

 

Vzhledem k faktu, že herecký ansámbl rozhlasové verze Nevinného je, jak už jsem napsal, špičkový, samotná nahrávka je výjimečně kvalitně zpracována a vhodně zkrácena (nejmorbidnější část knihy je v rozhlasové hře o něco méně popisná a naturalistická), máte-li dvě hodinky času, který si přejete zpříjemnit kvalitním zpracováním jednoho z románů Iana McEwana, nebudete litovat, pokud si Nevinného poslechnete. Můžete tak učinit např. prostřednictvím mé oblíbené Audiotéky. Snad se vám bude tahle neobvyklá rozhlasová líbit tak jako mně.

0 comments