Od zítřka nečaruji

Byl pozdní večer, poslední leden, večerní leden, byl odchodu čas.

adios

Už třetí rok si dopřávám blahodárné, časově ohraničené, sociálně-síťové prázdniny. Z Twitteru několikrát do roka měsíční či dvouměsíční, z Facebooku už dvakrát i půlroční.

Ze začátku jsem mizíval nenápadně, později dával echo kamarádům a v posledních měsících pro sichr “všem”. Hryzalo mě svědomí, že mi někdo píše a já neodpovídám. Ale to už modří vědí.

Těm, kteří by po mně mohli toužit, dávám tedy na vědomí: od zítřka zas nebudu na sociálních sítích, sorry. Chodívám jen na ony dvě zmíněné. Během dřívějších opušťáků jsem na ně ani jednou nemrkl. Tentokrát budu muset; kvůli zprávám, přes které se mnou dva konkrétní a pro mě důležití lidé komunikují. Statusy, tweety i reakce si přečtu až po návratu. Pokud to nepočká, kontaktujte mne prosím jinak, díky.

Potřebuji v únoru zaměřit pozornost na podstatné věci. Znám pár takových, kteří dokáží smysluplnou práci zkombinovat s aktivitami na sockosítích bravurně. Já to pořád ještě neumím, tak holt pravidelně mizívám, pofackovávám, co je třeba a zase se vracím. Protože na sockosítích jsem poznal pár úžasných lidí a na tenhle potenciál těchhle novodobých žroutů času nezapomínám. A kvůli nim tyhle řádky teď, v nejnevhodnější čas, v neděli v noci, píšu, neboť vím, že si je – ti lidi ty řádky i ty řádky ony lidi – najdou.

Dnešní den je pro mě zároveň důležitým výročím. Plánoval jsem odchod už dlouho a vím přesně, co mám během února rozdělat, dělat i dodělat.

Minule jsem si poprvé dal jednu výjimku. Hodlám v ní pokračovat: Vytvořím-li něco, co stojí za sdílení a šíření, pošlu to do světa.

Shodou okolností jsem včera do éteru vystřelil jeden legráckový tweet. V sobotu odpoledne, což je podle socmedia expertů nejhorší čas vůbec. V kontextu pravidelného odcházení bylo směšné, ale příznačné, že tuhle blbinku, absolutně nesrovnatelnou s věcmi, za kterými si opravdu stojím, lidi sdíleli jako diví. Těší mě, že pobavila. Ale pokud se mi během února podaří vymyslet, co a jak dělat, aby “moji lidé” šířili raději podstatnosti, hloubku a krásu, která člověka obohatí, než zábavičku s jepičím životem, budu rád. Ale nejsem naivní; vím, že to bych musel hacknout celý ten systém, pro který je kulometná palba povrchností kýžená vlastnost, nikoli odmítaná chyba.

Nuže tedy, za měsíc – nebo později – na viděnou, přátelé. Ať jsou vám sockosítě, prázdnější o jeden jediný zdrojíčíneček pomíjivého obsahu, ku radosti. Užívejte si. Jedničky i nuly. Síťovaní.

0 comments