Ostré předměty klamou tělem

Když jsem před pár týdny (měsíci?) kdesi zahlédl obálku knihy Gillian Flynn s názvem Ostré předměty, první, co mě napadlo, bylo: typický brak. Žiletka z fotobanky, rozříznutý název, krev. Pak mě ale zaujal endorsement Stephena Kinga, který se prý děsil přečíst posledních třicet stran knihy, ale nedokázal přestat je obracet. Hmm… Tomu říkám prvotřídní marketing, ještě o level výš, než když Václav Klaus nějakou knížku pohaní.

ostre

 

Ale neměl jsem náladu na horror, notabene na takový, jakého se děsí i samotný král žánru. Jedno z jeho mistrovských děl jsem před pár lety četl na prosluněné pláži v Karibiku a klepal se strachy i na tak idylickém místě. Díky, nechci.

 

Těch pár vteřin ve mně nicméně zanechalo dojem, a tak když před pár dny ebux.cz přišli s akcí na e-book za necelou padesátikorunu, neváhal jsem ani chvíli a Ostré předměty si nechal poslat do svého Kindlu. To bylo v úterý. Ve čtvrtek v noci jsem dočetl druhý díl Hunger Games (já vím, mám zpoždění, ale nevyznávám davové čtenářství) a včera, v pátek, přes jedinou noc zhltnul Ostré předměty.

 

Ta kniha je mistrovsky napsaná. Žádné dlouhé, zbytečné pasáže, žádné kudrlinky. Čisté, efektivní, poutavé vyprávění, které plyne přirozeně a od kterého se nemůžete odtrhnout. Celé to působí nevykonstruovaně, takže po všech těch překombinovaných severských detektivkách, kterých jsem se v uplynulých měsících nabažil dostatečně, je to příjemné osvěžení. 

 

A hlavně vůbec nejde o horrorový příběh, jak jsem mylně odhadnul. Obálka i Kingova chvála jsou poněkud zavádějící. Ostré předměty jsou psychologický thriller s detektivní zápletkou, tedy něco, co mě baví tisíckrát víc, než populární forenzní kriminalistika. Missourijské maloměsto, uškrcená holčička – u které nezůstane – a mladá, spíše průměrná reportérka chicagského deníku, která se kvůli případu vrací do místa svého rodiště, aby se – jak jinak – v případu osobně angažovala. Mnohem víc, než jí to bude milé. Navíc má daleko k duševní vyrovnanosti a její problémy se v městečku Wind Gap, v němž každý zná každého, tajemství jsou zásadně veřejná a klepy zákeřné, rozhodně nezlepší. K tomu přidejte panovačnou matku, oblíbenou to postavu mnoha románů, ale v Ostrých předmětech ještě o něco vyhrocenější, pokud jde o její vztah se svými dcerami, a koktejl dusna a neustálé předzvěsti něčeho strašného je hotov.

 

Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy četl něco tak bez dechu, že bych si během čtení ani jednou nezdřímnul, přes noc, na jeden zátah, hladový a s vyprahlým hrdlem, bo kdo ma čas na piti. Gillian Flynn si rozhodně zařazuji mezi must-read autory a její dvě další knihy, které v češtině asi ještě nevyšly, si jdu okamžitě koupit na Amazon. Pevně doufám, že Dark Places i Gone Girl jsou tak skvělé jako Sharp Objects. 

 

Pokud máte podobný vkus jako já a raději než akci a technologické obezličky si vychutnáváte dobrodružství, které se odehrává v hlavách protagonistů (nejen detektivních příběhů), Ostré předměty (v originále zde) vám vřele – nebo spíše mrazivě chladně – doporučuji. Dnes už zase stojí o dvě stovky víc, ale nižší cenovku si nezaslouží, za tu svou pajcku se cítím téměř provinile. Příjemné mrazení vinšuji.

0 comments