Nejkrásnější kroky

Když jsem byl malý kluk, tohle bylo mých 10 nejoblíbenějších věcí:
– knížky
– kolo
– klavír
– hodinky
– varhany (nejdřív kostelní, později vlastní klávesy)
– sirky
– nůž
– kápézetka
– kotoučák (páskový magnetofon)
– elektřina (a s ní spojená činnost, jíž mí rodiče říkávali “drátkování”)

Od té doby jsem se možná změnil hodně, v tomhle však minimálně. Nože používám už jen v kuchyni, sirky u krbu nebo táboráku, kotoučák jsem postupně vyměnil za modernější technologie a kápézetku nahradil chytrým telefonem, zápisníkem a pár serepetičkami po kapsách. Zbytek však zůstává. Těžko říct, co z toho všeho je to nejdůležitější či nejpraktičtější – jak kdy – nicméně, když už je dnes večer ta Apple Watch keynote, pojďme se věnovat třetí položce: hodinkám.
read more »

“Buďte zdrávi!” – e-mail na rozloučenou

Přesně před třemi roky jsem zažíval poslední den v korporaci, která mě živila, šatila, učila, vychovávala, pochlapovávala, vysosávala a nabíjela, nasírala a těšila. Dnes se ke mně osudovou oklikou dostal můj e-mail na rozloučenou. Pěkně si počtěte (vše jsem ponechal v původní podobě, jen jména nahradil čísly) a já jdu rozjímat nad významem třech zatím nejrychlejších let svého života.

Přátelé, kamarádi, předplatitelé Spamu českého,

toto není nabídka medu jako můj půl roku starý mail s tímtéž předmětem zprávy, toto jest obligátní mail na rozloučenou. Nezájem = deléte. Vážně. Teď. Díky. Mějte se.

Konec krátké verze.

H.

Poctivá porce rozlúčkového mailu pokračuje po stisknutí tlačítka PageDown.

read more »

Daruji Misfit Shine

Přesně před rokem jsem si koupil ten nejelegantnější chytrý krokoměr na světě, Misfit Shine.

Tady je objednávka – doma (kde budu za necelý měsíc, k tomu se ještě dostaneme) mám daňový doklad.

Mnozí tuhle elegantní placičku považují za ten nejlepší gadget ve své kategorii. Proč?

  1. Nemusí se nabíjet; baterie v něm (jedna z nejpoužívanějších a nejlevnějších na trhu) vydrží nabitá půl roku při denním používání.
  2. Obsahuje cool technologie, např. diody v nanootvorech tak malých, že je zhasnuté vůbec nevidíte a nedostane se k nim ani molekula vody, tj. můžete si s náramkem vesele plovat, potápět se až do 50 metrů nebo tančit v dešti či zpívat ve sprše.
  3. Měří spánkovou aktivitu včetně informace o délce hlubokého spánku. Spánek rozpozná automaticky; žádné mačkání čudlíků není nutné, čímž se dostáváme k:
  4. Nemá čudlíky! Ovládá se poklepem.
  5. Umí měřit i jiné aktivity, než chůzi a běh. Např. jízdu na kole. A tobě už pracuje fantazie, takže si měř, co chceš.
  6. Je opravdu elegantní. Existuje k němu celá řada módních doplňků jako např. kožené i sportovní náramky, klipy či náhrdelník. Narozdíl od nemotorných hrubostí typu Nike FuelBand můžeš se Shine zářit i ve společnosti.
  7. Páruje se pomocí Bluetooth 4.0, takže nijak zvlášť nevybíjí sebe, tebe ani telefon.
  8. Umí chytře budit v té správné fázi spánku. Už nikdy nebudeš groggy.

Proč Misfit posílám do světa?

  1. Shining misfit jsem i bez náramku.
  2. Znám své trasy jako své boty a mám i díky Misfitu odhad, kolik jsem toho naťapal.
  3. Použil jsem ho jen jednou jedinkrát, asi na týden (je tedy jako nový a i baterie má před sebou pravděpodobně ještě pár měsíců životnosti), ale neokouzlil mě, nějak jsme se minuli. Jsem milovník a vlastník krásných švýcarských hodinek, Misfit na dálku vypadá jako něžné dámské orloje. Nehodíme se k sobě.
  4. Rok jej mám v originálním obalu jen tak v poličce, měl by raději někomu dělat radost na zápěstí. Nebo na noze. Nebo na klopě.
  5. Nebaví mě prodejní inzeráty a aukce.
  6. Chci trošku otestovat a proškolit Twitter komunitu – viz níže.

Svůj Misfit Shine daruji zdarma. Tj., peníze za něj nechci. Přesto se bude jednat o transakci, barter, kšeft bez přívlastku špinavej.

 

Co pro získání Misfitu musíš udělat

Všímám si na Twitteru opakovaně situací, kdy řada jedinců nesdílí něco, co si uzurpují, šušňí a maškrtničí jen sami pro sebe. Nelíbí se mi to a dělám přesný opak, posílám do světa každou fajn možnost, na kterou narazím a mám radost, když tím někoho potěším. A proto vyhlašuji následující pravidla:

  1. Retweetneš můj původní tweet s touhle nabídkou. Nemáš Twitter? Poraď si. BTW, nemusíš mě followovat.
  2. Jako odpověď (reply) na ten tweet mi pošleš svůj přiběh, v němž vylíčíš, proč bych měl Misfit Shine darovat právě tobě. Nevejde-li se ti Story of your life do tweetu, blahopřeji – pošli link na svou delší historku kdekoli na webu.

To je celé. Šťastnou výherkyní či happy winnerem se stane ten, kdo bude mít nejlepší příběh. Hodnotím to já. A nebojte se, málokdo příběhům rozumí líp.

Svůj MIsfit mám cca 1000 km daleko, v Česku. Tam budu až v pátek 13. února. Soutěž proto trvá až do půlnoci onoho dne. (Tím, že tuhle informaci nevytučňuji a zmiňuji ji až na konci delšího textu, zvýhodňuji právě tebe, za to, že umíš číst a ne jen konzumovat krátké dávky písmenek.) Během následujícího víkendu se pak se zvítězivším příběhářem či vítěznou storytellkou domluvím na předání. Čím lepší bude příběh, tím pravděpodobnější bude setkání osobní.

Hodně štěstí!

Lekce pozornosti polského šmelináře

Byl bych si té reklamy ani nevšiml.

I kdybych žil v Česku, cítil potřebu čučet na bednu, natrefil na reklamní blok a nevyužil ho k tomu, k čemu tyhle chvilky bývají (odskočit si, sáhnout do vinotéky, otevřít si brambůrky…) a i kdybych v tu chvíli nepřepnul jinam a onen reklamní šot zhlédl, nejspíš by ve mně byl nezanechal žádný trvalejší dojem. Určitě bych necítil potřebu psát o něm tenhle text. Jenže kdyby jsou chyby.

Tu piškuntálii teď už viděli všichni. Pokud náhodou mezi “všechny” nepatříte a nevíte, o kterou reklamu se jedná, je to tahle, v níž se Ivan Trojan nechá napálit jako-že-polským šmelinářem. Sama o sobě je zábavná, ale nikoli vyloženě vtipná, je stereotypní, ale zas tak moc ne, je výborně (Trojan) i nic moc (drugi pan) zahraná, má příjemně předvánoční atmosféru (stromečky, snížek, lyžičky), ale jinak je celkem zapomenutelná. Tak proč o ní hajdom hajdom tydlidom píšu?

 

read more »

Pozorné hudební tipy 4

Vše vysvětleno v úvodním postu, nuže pojďme bez zbytečných cavyků rovnou na věc. Dnes 15 skladeb, tedy pozorná patnáctka. Není bez zajímavosti, že počet předvybraných písní pro dnešní díl Pozorných tipů (přece jen jsem je sbíral tři týdny) čítal 42 kousků s celkovou dobou přehrávání téměř přesně 3 hodiny (!). Výsledek je podle mě prvotřídní, ujíždím si na každém jednotlivém tracku a věřím, že vy budete taktéž.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

Nikki Yanofsky: LIttle Secret (z alba Little Secret) – Hned na začátek dávám pecku, kterou teď v listopadu poslouchám úplně nejvíc. Naprosto mě uchvátila. Úžasný refrén, skvělá aranže, dokonalé frázování, moc příjemný hlas a hlavně obrovský příval energie. Celé album je božské, už ho znám nazpaměť, vím, v jaké tónině bude další píseň a tak. Prostě láska na první poslech. Kdybyste chtěli vědět, o čem tahle písnička je, tak Nikki vám to v 18 vteřinách vysvětlí tady.

Annie Lennox: Summertime (z alba Nostalgia) – Po čtyřech letech od hitového vánočního alba vydala na konci září skotská diva č. 1 skvost v podobě předělávek dvanácti z krásných amerických písní 20. století, mezi nimiž najdete standardy typu Georgia on My Mind nebo právě Summertime. Už když Herbie Hancock před pár lety přizval Annie ke spolupráci, doufal jsem, že jazz Annie chytne. Nic proti Eurythmics, ale tohle je prostě úplně o něčem jiném a podle mě se tady Annie fakt našla. Krásné album od začátku do konce.

Watermät: Bullit – Radio Edit (z alba Bullit) – Trošku dramaturgický šleh, po jazzové Annie. Neskutečně vlezlý, jednoduchý (jak už to tak bývá) nápad, který je omílán až kolovrátkově, ale aranžerské zpracování je zajímavé a nápad je to silný, takže se to tři minuty dá poslouchat bez problému. A tu flétničku se synťákově-žesťovým podkladem z hlavy hned tak nedostanete.

Indila: Dernière danse (z alba Dernière danse) – Jedna z těch písní, na které bych asi nenarazil, nežít ve frankofonní zemi. A byla by to obrovská škoda. Tuhle třicetiletou francouzskou zpěvačku jsem si na první poslech zamiloval podobně, jako před lety Zaz. Píseň v sobě má tu správnou dávku francouzské melancholie, je nádherně nahraná a příjemně se rozjíždí a graduje. Zdánlivě jednoduchá čtyřakordovka, ale funguje zatraceně dobře.

Mumford & Sons: Lover Of The Light (z alba Babel) – Příjemná záležitost, příjemně akustická, s příjemně nakřáplým hlasem Marcuse Mumforda. Takovýhle folk rock rozhodně není urážka. Dva roky stará záležitost, která nezastará. Rozjezd po třetí minutě, s figurou banja, vás roztančí, přinejmenším vám zlepší náladu.

Jali: Pars (z alba Pars) – Opět jedna z písní, které jsem tu zaslechl v rádiu a jsem za to věru rád. Belgicko-rwandský zpěvák Jali je úžasný a tahle píseň neskutečně propracovaná. Pohybuje se mezi až intimní brnkačkou a monumentální instrumentací se samozřejmou lehkostí. Tuhle věc dělal zatraceně dobrý producent, jsem zvědavý, co na ni řeknete.

Jabberwocky: Photomaton – Jean Tonique Remix (z alba Photomaton) – Veselejší záležitost francouzské elektropopové kapely pojmenované podle nesmyslné básničky Lewise Carrolla. Tehle šlapavě-pohodový remixový kabátek písničce sluší velice. Fajn synťáková mezihra uprostřed a parádní zvuk nástrojů jsou plus, naefektování hlasu zpěvačky Elodie Wildstars se mi moc nelíbí, ale celek je víc než fajn.

You+Me: Break the Cycle (z alba Rose ave.) – Tohle mi trochu připomíná mou oblíbenkyni Sade. Nějaká inspirace tam určitě bude, hlavně ve slokách a zpěvu. Dnes už druhá skladba, která by se dala zařadit do folk-rocku, ale zapomeňte na to, co tenhle žánr znamená v Česku, protože tenhle Kanaďan s Američankou jsou skvělí. Mimochodem, tu Američanku určitě znáte. Jmenuje se Alecia Moore. Povědomé jméno? Ne? A co třeba Pink? Tak vidíte.

Rennie Foster: Childish Things (z alba Childish Things) – Skok úplně někam jinam. Hravě elektronická sedmiminutovka s vyhrávkami jazzové křídlovky. Durová, pozitivní, milá. Proto sem patří.

Tricycle: Pas Ce Coir, Je Suis Crevé (z alba King Size) Konečně jazz. Nádherná instrumentace, boží zvuk, skvělá sóla – tahle hravá a přitom hloubavá skladba má všechno a vůbec nevadí, že je už sedm let stará.

Meghan Trainor: Close Your Eyes (z alba Title) – Pohoda. Jednoduchost. Není kam spěchat. Zavřete oči a nechte se unášet tímhle krásným pozitivním ploužáčkem zpěvačky, která teprve za měsíc oslaví jednadvacáté narozeniny.

Claudia Hayden: So Claudia (z alba Abstract) – Stejně jako Nikki Yanofsky, která dnešní Pozorné tipy uvádí, tuhle dámu poslouchám teď v listopadu taky pořád. Album je ňamka celé, tenhle song jsem vybral, protože se mi líbí ty hammondky, jak to šlape, kytarové sólo někdy ve třetině, unisono scat, sólo na příčnou flétnu, neskutečně cool sólo na elektrické piáno v poslední třetině písně a… tak nějak kompletně všechno dohromady, jak to drží pospolu s jistou samozřejmostí. A ty wesmontgomerovské kytarově-sólové vyhrávky ke konci jsou dokonale groovy, stejně jako hammondky, které to na samém konci, škoda že do ztracena, konečně rozjedou.

Nick Mulvey: Fever To The Form (z alba First Mind) – Tenhle britský kluk studoval umění v Havaně… Nic vám to neevokuje? Já úplně vidím ty pouliční jamy, popíjení rumu, prohánění holek. Je fakt, že na Kubě jsem nic tak mile pozitivního neviděl, ale představovat si to můžu, ne? Takže tenhle zpěvák mě dost baví a jsem zvědavý, co z něj ještě vypadne. Mimochodem, do roku 2011 hrál s Portico Quartet. Moc pěkná písnička.

Michael Jackson: A Place With No Name (z alba XSCAPE) – Dokážete si představit mé překvapení, když jedu v autě, projíždím belgická rádia a najednou slyším jasného Michaela Jacksona zpívat písničku, kterou jsem v životě neslyšel, notabene s jasně moderními aranžerskými postupy, takže evidentní novinku? Nejsem žádný Jacksonův fanda, ale tohle je fakt dobře udělaný song. Prý už unikl na veřejnost před pěti lety, ale kompletně dodělané to spatřilo světlo světa až letos v srpnu. Dá se čekat, že v následujících letech budou vycházet ještě další Jacksonovy zatím nevydané písničky a bude-li to takhle zajímavé, nemám s tím problém, protože i nedodělky tak těžkého profíka jsou lepší než finální pokusy mnohých současníků.

Setenta: Colorblind (z alba Latin Piece of Soul) – Na závěr dnes mistrně zahraná latina s krásným zvukem bicích a elektrickým piánkem hrajícím unisono s elektrickou kytarou, kterýžto mix mile připomíná jazzrockové nahrávky staré čtyřicet let od Chicka Corey přes Larryho Coryella k mnohem novějším počinům třeba Jamiroquai. Šlape to parádně, má to ten správný funky podklad a sóla jsou frajerská v tom nejlepším slova smyslu. Krásná tečka.

Těším se na vaši zpětnou vazbu, pozorní posluchači!

Update: Na přání pozorných posluchačů přidávám playlist všech skladeb tohoto dílu na Spotify. Užívejte!

Pozornosti #3

Denně zhltnu, pročtu, prostuduji, přelétnu pohledem a nebo alespoň zaregistruji spoustu článků na webu. Část z nich stojí za pozornost. Ty nejlepší předávám dál. Chcete-li se o nich dozvědět hned po mně, sledujte můj Twitter. Preferujete-li výběry a poklidné čtení v dávkách, pochutnejte si níže. Dnes, po třech týdnech, 13 odkazů. Proč tak málo a proč ta prodleva? Protože tady jste na webu Pozorné konečno, kde pravidelnost a kvantita vždycky rády ustoupí kvalitě, přece!

  1. Věda odhalila, že láska je sladká (ENG) Vědecké studie prokázaly, že ačkoli žárlivostí chutě nehořknou, díky lásce či zamilovanosti vnímáme dokonce i obyčejnou vodu coby sladkou.
  2. Na milimetru záleží (ENG) Rozhovor s Karimem Habibem, hlavním designerem BMW, o tom, jak probíhá návrh nových bavoráků. Karim je z určitého pohledu ten nejdůležitější člověk v BMW, stejně jako je Jonathan Ive mužem číslo jedna v Apple. Proč? Ne, že by jiné parametry nestály za to, ale auta z mnichovské fabriky celosvětově kupují zákazníci především kvůli jejich vzhledu.
  3. Vstupte! Máme otevřeno. (ENG) Článek grafika, který loni rozdal 365 svých děl. Denně daroval jeden kousek tomu, kdo se o něj přihlásil jako první. Kdekoli na světě. Výsledkem byla krásná knížka, jejíž výtěžek věnoval Dětskému muzeu kreativity v San Franciscu. Letos provozuje jiný projekt věnovaný užitnému umění, jímž každý týden dělá reklamu jinému lokálnímu podniku. Dobrý idea maker.
  4. Ve starověkém mexickém městě nalezeny tisíce relikvií (ENG) O jednom nedávném víkendu jsem byl v Lille na faraónské výstavě. Měl jsem husí kůži z toho, že stojím jen pár centimetrů od uměleckých děl (ale taky třeba zrcátek či dalších užitečných předmětů), starých bezmála čtyři tisíce let. V Mexiku archeologové nalezli 50 000 (jo, padesát tisíc) předmětů pocházejících ze starověkého Teotihuacanu. Nálezů se nikdo nedotkl dva tisíce let a mezi nalezené artefakty patří různé škebličky, zvířecí kosti nebo šperky. Navíc byla odhalena místa, o nichž se dosud nevědělo, protože o nich neexistují žádné záznamy, a z nichž archeologové zatím odhalili pouhých prvních 60 centimetrů; je tedy možné, že to nejúžasnější teprve bude objeveno v následujících měsících až letech.
  5. Žijete autentický život? (ENG) Jedna z nejjednodušší definice autentického života je propojení se s vlastním smyslem života. Tenhle článek vám může pomoci propojit se s vašimi “proč” a najít vaše nejdůležitější hodnoty i smysl života, budete-li chtít. Užitečné cvičení.
  6. V tom běhacím kole už dlouho nevydržíme, říká teoretička módy (CZ) Sedláčkova mikina na Hradě inspirovala spoustu reakcí. Od těch hloupých přes nudné a odhadnutelné po poměrně objevné a zajímavé. Rozhovor Petra Matějčka s Valerií Steeleovou, jež má doktorát z Yaleovy univerzity a propojuje módu s vědními obory, patří imho k tomu nejlepšímu a rozhodně stojí za přečtení.
  7. Surfování, topení se, potápění – stručná historie vymýšlení Nových médií (ENG) Parádní článek, představující tři fáze inovace médií. Jak jsme se dostali od vzniku kabelovky před čtvrt stoletím ke Twitteru, Netflixu a Redditup? Co jsou to nové metriky, branded content či binge-watching? Dozvíte se ještě mnohem víc.
  8. Jak jsem se téměř stala štědrovečerní princeznou (CZ) Stejně jako v minulém díle Pozorností patří jeden text blogu Kafe a cigárko. Vtipně a s nadhledem popsané zákulisí pohádky, již ti, kteří sledují televizi o Štědrém večeru (což mě osobně v životě nenapadlo, ale budiž), pravděpodobně zhlédnou, z pohledu herečky, která si v ní zahrála roli dvorní dámy.
  9. Proč jsou knihy důležitější, než kdy dřív (ENG) Článek inspirovaný naléhavým trendem sociálních médií, o důležitosti románů, literatury faktu i dlouhých článků (viz ten bonusový zcela dole) a poezie. Text napsal jezuitsky vzdělaný lékař a autor několika thrillerů.
  10. Kdo se moc ptá, je blbec (CZ) Osvěžující, vtipný článek o tom, jak se změnily hospodské hovory kvůli možnosti vyhledat si cokoli. Text, jehož děj začíná na místě, které znám z doby svých olomouckých studií a situací, kterou… taky velmi dobře znám z doby svých studií. “Nejnebezpečnějšími soky v debatách dnes bývají ti, kdo kombinují oldschoolovou školní znalost s citacemi z papírových knih, které ještě nikdo nedigitalizoval, a když vám chtějí doopravdy zavařit, citují lidi, které doopravdy znali, a tím pádem jsou v hádkách fakticky neporazitelní.”
  11. Zdokonalování mysli: “Chytrá pilulka” umožní dětský stav učení u dospělých (ENG) Vědci ze Stanfordu možná objevili způsob, jakým “odemknout” část mozku zodpovědnou za pomoc při učení se novým znalostem s lehkostí a zvědavostí, jaké známe u dětí. Tento oběv by mohl znamenat obrovský průlom v léčbě takových onemocnění, jakým je např. Alzheimerova choroba a i zdravým jedincům by mohl umožnit učit se čemukoli mnohem snadněji – doslova jako zamlada.
  12. Naše vlastní, soukromé Německo (ENG) Vzpomínání východních i západních Němců na dobu před pádem Berlínské zdi, kterou srovnávají s tou dnešní a přemítají o tom, co se za těch pětadvacet let všechno (ne)změnilo.
  13. Od mého telefonu pro mě: Milostný dopis (ENG) Tenhle článek jsem sem musel dát hned z několika důvodů. Jedním z nich je ten, že jsem ho chtěl napsat já, ale otálel jsem a nedokopal se k tomu… tak ho napsal někdo jiný. Nestalo se mi to poprvé, snad se tentokrát poučím. Tahle verze milostného dopisu, upozorňujícího, o co všechno vinou svých mobilně-telefonních závislostí přicházíme, je v každém případě užitečná nejen pro ty, kteří si teď někdy přes všechny výhrady koupili nový iPhone (jako nakonec já).

To je pro dnešek všechno. Nebo byste raději chtěli patnáctku článků jako obvykle? Pokud ano, mohly by se vám líbit ty dva, které jsem nedávno napsal pro web Mít vše hotovo. Začátek toho prvního možná znáte z Pozorného konečna, avšak pro MVH jsem text doplnil o možná nečekané vyústění. Jmenuje se Cesta k životní pozornosti a je krátký, tedy vhodný i pro ty, kteří už/ještě nedokáží udržet pozornost u propracovanějších textů. Ten druhý je podstatně obsáhlejší, jmenuje se Akt sdílení je aktem štědrosti a pojednává o tom, kterak jsem v létě překládal jednu opravdu zajímavou knížku a co to se mnou provedlo.

Příjemné zážitky s dobrými písmenky vinšuji!

Pozorné hudební tipy 3: Stanley Clarke

Když jsem připravoval Pozorné hudební tipy 2, slíbil jsem, že v nich bude nové album Stanleyho Clarka. Ale rozmyslel jsem si to. Ono album i Clarke samotný zasluhují zvláštní článek; první bonusové Pozorné tipy.

Proč? Tak zaprvé, Stanley Clarke je legenda. Zadruhé, jeho nové album je skvělé. A za třetí, v pondělí bude možnost oboje vidět a slyšet naživo. V Praze!

Letos třiašedesátiletý Clarke (který mj. vynalezl speciální techniku hry na elektrickou basu, připomínající hru na kontrabas) má za sebou záviděníhodnou kariéru především jazzového a jazzrockového basisty. Hrál s Chickem Coreou, ale taky s Georgem Dukem (jemuž, Clarkeově loni zesnulému kamarádovi, je ostatně věnována jedna ze skladeb nového alba), Jeffem Beckem, Gilem Evansem, Stanem Getzem, Davem Brubeckem a mnoha dalšími.

Sám jsem z Clarkeových kolaborací byl díky tátově diskotéce vystavován vlivům zejména Coreovy kultovní kapely Return to Forever. Z doby sedmdesátek je zážitek např. skladba Romantic Warrior, kde rytmiku se Stanleym dotváří Lenny White, kytaru ovládá božský Al DiMeola a za klávesy sedí samozřejmě nepřekonatelný Chick Corea.

Od osmdesátých let Clarke mimochodem složil také spoustu orchestrální hudby pro film a televizi, kterou většinou i aranžoval, dirigoval a zahrál si v ní (z těch známějších např. Romeo Must Die nebo The Transporter), kterážto zkušenost nenápadně prosákla i do nového alba.

Album UP je plné hostů. Na bicí hraje především dvacetiletý (!) Mike Mitchell, dále Ronald Bruner, Jr., ale taky třeba Stewart Copeland (ex-Police), Gerry Brown (který také hrával s Return To Forever, nebo třeba Larrym Coryellem či Marcusem Millerem – tady můžete omrknout jeho sólo přímo s mistrem Clarkem) či John Robinson (známý mnohočetnou spoluprací s Quincym Jonesem). Na klavír hraje vycházející hvězda Beka Gochiashvili plus klávesista Rusian Sirota (viz jeho zběsilá hra předcházející sólu Mika Mitchella). V nádherných písních se prostřídají Jessica Vautor, Natasha Agrama či Patrice Quinn, na klávesy si mj. zahraje i Greg Phillinganes a především Chick Corea.

A jaké je album hudebně? Pestré a prvotřídní. Úvodní Pop Virgil je skoro jak od Prince, ale hned druhá skladba, Last Train to Sanity, je nesmírně promyšlenou a proměnlivou kompozicí (kterou sám autor považuje za to nejlepší, co kdy složil) a místy připomíná Steva Reicha, jindy filmovou hudbu Thomase Newmana či aranže Lylea Mayse. Úchvatná záležitost. Třetí, titulní a veselou Up, prostřídá též jásavá Brazilian Love Affair, věnovaná Georgi Dukeovi (o jehož posledním albu jsem před pár měsíci psal na Twitteru a který skladbu složil, viz např. zde přímo v podání autora). Pátá Bass Folk Song #13 je jedním z intermezz, v nichž zazní pouze Clarkeův kontrabas (jako v tomto případě) nebo baskytara.

Šestou skladbu, I Have Something To Tell You Tonight, rozjedou šlapavé bicí, k nimž se přidá geniálně jednoduchá figura basy, která posléze přebere úlohu hlavního melodického nástroje. Sedmý track, Trust, je balada s nádherným Mistrovým kontrabasem, která chvílemi připomíná soundtracky Mika Figgise a osmička, další sólovka, tentokrát hraná jen na elektrickou basu, Bass Folk Song #7, je natolik chytlavá, že jsem si ji pustil už asi tisíckrát. Devátá, batmanovsky nazvaná Gotham City, opět střídá nápady a dává možnost Clarkeovi zasólovat si s pattitucciovskou náruživostí. Následuje desátá, basová folková píseň č. 11, tedy opět sólovka, náladovka i předvaděčka zároveň, s legračním “Shoud I do one more?” předělem, po němž se kompozice příjemně rozjede.

Jedenáctá skladba School Days (viz asi nejslavnější Clarkeovo sólové album) náladou připoíná Methenyho Eighteen s jazzrockovější kytarou a album uzavírá nádherně tklivá tečka, La Canción de Sofia.

Album za těch pár dní ještě nemám řádně naposlouchané, ale těším se, až je uvidím v živém provedení, což bude možné buď v Rotterdamu, 12. listopadu, nebo, jak jsem naznačil na začátku…
I
V Praze, a to za pouhé čtyři dny!

Pražský koncert Stanley Clarke Band se uskuteční v pondělí 3.11. od 21 hodin v Lucerna Music Baru a já nemám sebemenších pochyb o tom, že půjde o Zážitek s velkým Z.

A co je skvělé, dostal jsem od pořadatele koncertu, Michala Hejny, informaci, že ještě zbývá pár lístků. Možnost vidět naživo nejen Stanleyho Clarka, ale i výše zmíněné Mika Mitchella či Beka Gochiashviliho, je pro mě natolik lákavá, že sám zvažuji, že bych si do Prahy, do své oblíbené “malé Lucerny”, udělal výlet. Pokud bydlíte Praze blíž než já či dokonce přímo ve Stověžaté, neváhejte ani chvíli, kupte si lístek a na koncert zajděte – i v případě, že jazzu zatím příliš neholdujete, protože soudě dle nového alba UP se bude hrát i muzika otevřená širším posluchačským vrstvám.

Pozorné hudební tipy 002

Vše vysvětleno v úvodním postu, nuže pojďme bez zbytečných cavyků rovnou na věc. Dnes 12 songů plus tři bonusy, tedy pozorná patnáctka.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

———

Pharrell Williams: Gust of Wind (z alba Girl) – tohohle týpka poslední dobou fakt žeru, jak jeho věci s Daft Punk, tak oba soundtracky k Despicable Me (Já, padouch) i jeho sólovky jsou prostě boží, má to v sobě jako málokdo a jede na zatraceně monstrózní vlně, což je dobře.

Agnes Obel: Riverside (z alba Philharmonics) V dnešních Pozorných tipech bude víc Evropy i dam. Tahle dánská zpěvačka mě baví, snad bude i vás.

Manual: Afterimages (z alba Drowned in Light, objeveno úplnou náhodou díky popletenému vyhledávání – díkybohu!)

Benjamin Schoos: Autrefois (z alba Visiter la lune) – Místní, tedy belgický autor a zpěvák. Jeho album mě nebere, ale tahle instrumentálka příjemně připomíná dobu mellotronů, dětství… no, je to prostě taková atmošková nostalgie. Objevil jsem to na rádiu Judaica, kde hrávají i výbornou moderní židovskou hudbu, na které si už pár let ujíždím.

Karim Baggili feat. Le Trio Joubran: Silent Stories (z alba Kali City) – tohle jsem si okamžitě zamiloval. Belgický kytarista, o chvíli mladší než já. Tedy, on je to takový typický Belgičan nebelgičan, předky má jugoslávské. Jo a je to samouk, na kytaru se začal učit až ve věku, kdy jiní už pomalu učili na Berklee.

Cymande: Brothers on the Slide (z alba Promised Heights) – 40(!!!) let stará záležitost. To si člověk uvědomí, jak se pop-music až zas tak neposunula. Tahle pecka obstojí i dnes a zpátky k jí podobným bychom mohli vystopovat spoustu aktuálních hitů. Neznal jsem kapelu ani píseň a objevení obojího potěšilo. Celé to prastaré album je skvělé a ta partička strčí s přehledem do kapsy většinu českých “hrajem-něco-jako-funky” pokusů.

Zammuto: Henry Lee (Trad.) (z alba Anchor) – úžasná, originální a nápaditá předělávka staré lidovky. Album je zajímavé celé, najdete na něm elektroniku i hammondky, někdy až trochu do punku (což mě zas tak neba, ale Henry Lee to vyváží dokonale).

Aretha Franklin: Rolling In The Deep (The Aretha Version) (z alba Aretha Sings the Great Diva Classics) Když jsem si v únoru 2008 z New Yorku přivezl kufřík plný kompaktů, byla mezi nimi Adele a její debutové album 19. Objevil jsem ji během několikahodinového nakupování ve Virgin Store, byl z ní odvázaný a překvapený, že v Česku ji nikdo nezná (ono to bylo asi týden po vydání alba, takže není divu). Dnes je situace úplně jiná. Písničku (z druhého alba, 21) mám rád i v originále a Aretha jí navíc vtiskla ještě něco ze svého neskutečného feelingu, navíc to má nápaditou aranži, kdy ke konci sbor zpívá jiný hit, Ain’t No Mountain Higher). Chlupy na zádech i rukou stojí a wo to tady jde.

Selah Sue: This World (z alba Selah Sue) Pomalu šlape. Tak bych tenhle song popsal. Basa a bicí udržují pomalu se valící groove a do toho krásně ostré žestě a neotřelý hlas téhle teď už mé oblíbené belgické interpretky)

Flight Facilities, Christine Hoberg: Clair de Lune (z alba Down to Earth) za tip na album, stejně tak jako na to následující, děkuji Karlovi Holubovi!

Emma Louise: 17 Hours (z alba Vs Head Vs Heart) Jednotlivé písně na albu (vynikající je hned úvodní Jungle (takže bude taky v playlistu), jakožto i její závěrečný remix) mi připomínají leccos a leckoho, ale funguje to na mě, ta atmosféra mi vyhovuje a baví mě.

Sister Cristina: Like A Virgin Jo, je to tak – dovolil jsem si dát vám sem na závěr předělávku někdejšího Madonnina hitu. “Sestra Cristina” je řádová sestra, která letos vyhrála Hlas Itálie (prostě Superstar) a to, že nazpívala pod tímhle uměleckým jménem tuhle písničku zrovna od téhle interpretky s jejím uměleckým jménem považuji za dokonalý metafórek, ale hlavně je to krásně udělaná píseň.

Na závěr pro vás mám dnes tři bonusy.

Bonus 1: Fast Beat Inc.: Hardska Medley (z alba Life at the ZMF) – zábavné medley, v němž uslyšíte pecky jako Hells Bells (AC/DC), The Final Countdown (Europe) či Eye Of The Tiger (Survivor) v legračním podání ska kapely. Spíš fajn zábava než dobrá muzika, proto je to tu navíc, na playlist Pozorné tipy to nedávám. 😉

Bonus 2: Estonský filharmonický komorní sbor / Paul Hillier: Alleluia (z alba Baltic Voices 3) Klasiku na playlist taky nedávám, ale tahle ryze pozitivní sborová radost vám rozhodně neuškodí, je to povznášející hudba, dejte jí šanci.

Bonus 3: Burning Man 2014 ve 195 sekundách (video) – muzika fajna a záběry nádherné, doporučuji. Ostatně, hudba je remixovaný Salif Keita. Tady je originál, remix slyšíte spolu s videem, existuje ještě jeden, taky skvělý, přímo na albu a další, Gekkův, přidávám do playlistu Pozorné tipy.

Pozornosti #2

Denně zhltnu, pročtu, prostuduji, přelétnu pohledem a nebo alespoň zaregistruji spoustu článků na webu. Část z nich stojí za pozornost. Ty nejlepší předávám dál. Chcete-li se o nich dozvědět hned po mně, sledujte můj Twitter. Preferujete-li týdenní výběry a poklidné čtení v dávkách, pochutnejte si níže. Dnes opět 15 odkazů.

  1. Siri, s láskou (ENG) Moc hezký příběh třináctiletého kluka – autisty, který se skamarádil s uměle-inteligentní hlasovou asistentkou Siri od Apple. Článek obsahuje i možnosti budoucího vývoje podobných asistentů.
  2. Jaká je ta nejstrašidelnější knížka, jakou jste kdy četli? (ENG) “Děti čtou proto, aby se dozvěděly, co bude dál. Úzkost sytí napětí.” Fajn čtení nejen o Harrym Potterovi a knihách Lemonyho Snicketa, ale taky třeba o Roaldu Dahlovi, Maurici Sendakovi či Sněhové královně a dalších příbězích Hanse Christiana Andersena.
  3. Superinteligentní lidé přicházejí (ENG) Znáte Růže pro Algernon? Hlavní hrdina téhle krásné knihy měl IQ kolem 200. Tenhle text je o tom, že v budoucnu nebudou nemožné ani hodnoty kolem tisícovky, a vysvětluje, proč a jak, včetně etických problémů s genetickými manipulacemi za účelem zvyšování intelektu.
  4. Sex je sex. Ale peníze jsou peníze. (ENG) O nejstarší profesi v moderní době píše bývalá ruská prostitutka v Americe, čtyřiadvacetiletá Světlana, která našetřila 200 000 dolarů prostitucí na té nejvyšší úrovni. Vzpomínáte na Belle de Jour? Nemyslím tu původní… Tahle slečna není žádná zneužívaná holka zatažená do odporného kuplení, nýbrž šikovná obchodnice, která se chopila příležitosti, využila svých talentů a tvrdě pracovala. A teď o tom parádně napsala.
  5. Technologie, které vám hacknou mozek (ENG) Doba, kdy mnozí přestanou – nebo spíš ani nezačnou – cvičit svou pozornost, trénovat vůli, meditovat, atd., ale prostě jen budou hackovat svůj mozek s pomocí udělátek za pár dolarů, se blíží. Dostupná stimulace mozkové aktivity je dnes už nevyhnutelná.
  6. 15 největších mýtů o výživě (ENG) K titulku asi netřeba cokoli dodávat. Dočtete se o mořské soli, přírodních, nízkotučných i organických produktech, čokoládě, vejcích, banánech i pomerančích.
  7. Jsem špatný pěstoun (CZ) Text mé kamarádky, resp. přítelkyně mého kamaráda, která je mnohem spíš matkou než pěstounkou. Smekám, moc držím palce a těším se na viděnou i s prcky, rodičové rozmilí!
  8. Proč mít v digitálním věku mechanický filmový fotoaparát? (ENG) O tom, že dobré foťáky morálně nezastarávají, o požitku z focení mechanickým přístrojem i o důležitosti fotografického procesu. Analogové fotoaparáty nejsou – a snad nikdy nebudou – anachronismus. “Je to radost z jízdy na kole, místo abyste ten krásný jarní den strávili v autě.”
  9. Nechte se provést obrovským, utajovaným tržištěm, kde nakupují ingredience ti nejlepší francouzští šéfkuchaři (ENG) Tenhle článek jsem zapomněl uvést v minulých Pozornostech, tak to napravuji. Fascinující text i fotografie z ráje milovníků toho nejkvalitnějšího jídla když už ne na světě, tak určitě v Evropě. Největší tržiště svého druhu ve známém vesmíru najdete pouhou půlhodinku od Paříže, ale přesto není snadné se tam dostat – alespoň ne v době, kdy jsou tam ještě k sehnání ty nejčerstvější a nejlepší kousky.
  10. Drazí šéfkuchaři (ENG) Když už jsme u tématu jídla, zůstaňme u něj chvíli. Jde o otevřený dopis jednoho šéfkuchaře ostatním šéfkuchařům. O šéfkuchařském životě, jeho strastech i radostech. O těžkém životě plném chutí, které stojí za všechnu tu námahu.
  11. Hele Leoš Mareš! No a co? (CZ) V Česku moc nepobývám a na televizi se nedívám. Objevit proto herečku Marii Doležalovou, která je ve své profesi poměrně úspěšná a navíc dokáže svěže, s nadhledem a vtipem psát o světě kolem sebe na svém blogu, pro mě bylo příjemné překvapení. Dejte šanci i dalším jejím dalším textům. Ten, který jsem vybral, je o tom, že i ti považovaní za slavné mohou omdlévat z představy dát si kafe třeba s… někým podobně známým.
  12. Ne, nepochopíte a jste o to chudší (ENG) Krátká a působivá reakce amerického veterána a zároveň zamyšlení nad tím, lze-li sdílet svou zkušenost sloužit své vlasti. Takové články normálně nečtu, ale tenhle za to stál. Pounaučení: civilisté by měli být vděční, že sami do válek nemusejí. Většinou.
  13. Když začal padat “Purpurový déšť” (ENG) Princův film “Purpurový déšť” byla jedna z prvních originálních videokazet, kterou jsem si koupil. Pro Prince to byl obrovský hudební i filmový úspěch. Tenhle text je ukázka z plánované knihy “Let’s Go Crazy: Prince and the Making of Purple Rain”, která popisuje dno Princovy kariéry, které pošramotilo jeho pověst na celá léta. Je to hodně osobní, otevřené a upřímné. Že je Prince tak trochu magor, vím už z jiných zdrojů, ale jako muzikant je to totální špička a tak mu přejme, ať mu to ještě dlouho vydrží.
  14. Jak se mění SMSky od randění po manželství (ENG) Krásná analýza obsahu textových zpráv od flirtování ke šťastné a spokojené rutině po pár letech manželství.
  15. Má žena chce, abych si dopřával drinky s jinými ženami (ENG) Za mých korporátních let jsem zejména během nejrůznějších konferencí popíjel s muži i ženami, aniž bych nějak zvlášť přemýšlel o jejich pohlaví. Při panácích ve Washingtonu jsem získal polskou kamarádku, na party v Atlantě kámošku z Filipín a u piva v Amstru jednoho z nejlepších přátel vůbec, tentokrát z Izraele. O mé nejlepší kamarádce, která mě dokáže, navzdory mému letitému tréninku na kolejích, hravě přepít, ani nemluvě; seznámili jsme se v baru. Jenže já jsem Čech a to je něco úplně jiného, než jak to mají hozené Amíci. Zajímavá sonda do světa, kde po pozvání na panáka může následovat obvinění ze sexuálního obtěžování.

Pozorné hudební tipy 001

Jedna z věcí, které se mi v Belgii (pro změnu) líbí, jsou místní rozhlasové stanice a obzvláště pak hudba, kterou hrají. Zatímco Česko hobluje už čtvrt století (a mnohdy déle) tentýž playlist, kdy Karla střídá Helenka, tu Míša a po něm to rozjede Dalibor, tady jako by dramaturgové rádií při výběru přemýšleli a navíc ještě měli vkus.

Jsem muzikant, takže hudbu poslouchám imrvére. A každé ráno vozím sokolíky do školky. Autem. Toho staršího tam na celé dopoledne sprostě odložím, aby se socializoval a toho mladšího zas odvezu zpátky. A pak tutéž cestu zopakuji ještě jednou. Dvě hodiny denně s belgickými rádii. Jazz, elektronika, etnická hudba… Co jen uši ráčí – poslouchám a zapisuju si za ně to, co mě zaujme. A teď se o své poklady dělím s vámi. Pokud jste nebo někdy budete v Belgii, vězte, že čerpám zejména ze stanic Radio 1, Radio Campus a Musique 3, ale přepínám i jinam.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

AKTUALIZACE 23.10. Vše krom první písně (našel jsem ji jen na YouTube) jako Spotify playlist.

———

XXYYXX: About You

Charlier/Sourisse: Gangsters (z alba Multiquarium)

Charlier/Sourisse: Aboriginal Reel (keltsky skotačivá dokonalost s didgeridoo (!) z téhož alba)

Goldheart Assembly: Jesus Wheel (z alba Wolves and Thieves)

Sia: Chandelier (z alba 1000 Forms of Fear) – tohle tu ustavičně hrají všechna rádia, takže jsem si jistý, že i v Česku ten song brázdí hitparády. Musel jsem sem tuhle holku dát proto, že ji díky své australské kamarádce hltám už od prvního alba a nedám na ni dopustit.

FaltyDL: Do Me (Bruk Mix)

FKA Twigs: Lights On (z alba LP1, za identifikaci děkuji šťastné náhodě a Liborovi)

Swindle: Summer Fruits (i když ten sled akordů nápadně připomíná Stingovu La Belle Dame Sans Regrets ;-))

Hasna El Becharia: Bouri Bouri Manandabo (roztomilá etnická záležitůstka z Afriky, z alba Djazaïr Johara)

Coldcut: Man In A Garage (z alba Sound Mirrors)

Slow Magic: Waited 4 U (z alba How To Run Away)

Lucrecia Dalt: Glosolalia (z alba Syzygy)

Arandel: In D#1 (z alba In D (Bonus Track Version))

Grasscut: Old Machines (z alba 1 Inch / 1/2 Mile)

Couch: Was Alles Hält (z alba Profane)

Wildlight Feat. Ayla Nereo & The Polish Ambassador: Rise (z alba Hers Was A Thunder)