Pozorné hudební tipy 4

Vše vysvětleno v úvodním postu, nuže pojďme bez zbytečných cavyků rovnou na věc. Dnes 15 skladeb, tedy pozorná patnáctka. Není bez zajímavosti, že počet předvybraných písní pro dnešní díl Pozorných tipů (přece jen jsem je sbíral tři týdny) čítal 42 kousků s celkovou dobou přehrávání téměř přesně 3 hodiny (!). Výsledek je podle mě prvotřídní, ujíždím si na každém jednotlivém tracku a věřím, že vy budete taktéž.

Příjemný poslech a dejte vědět, která/které se vám líbí nejvíc!

Nikki Yanofsky: LIttle Secret (z alba Little Secret) – Hned na začátek dávám pecku, kterou teď v listopadu poslouchám úplně nejvíc. Naprosto mě uchvátila. Úžasný refrén, skvělá aranže, dokonalé frázování, moc příjemný hlas a hlavně obrovský příval energie. Celé album je božské, už ho znám nazpaměť, vím, v jaké tónině bude další píseň a tak. Prostě láska na první poslech. Kdybyste chtěli vědět, o čem tahle písnička je, tak Nikki vám to v 18 vteřinách vysvětlí tady.

Annie Lennox: Summertime (z alba Nostalgia) – Po čtyřech letech od hitového vánočního alba vydala na konci září skotská diva č. 1 skvost v podobě předělávek dvanácti z krásných amerických písní 20. století, mezi nimiž najdete standardy typu Georgia on My Mind nebo právě Summertime. Už když Herbie Hancock před pár lety přizval Annie ke spolupráci, doufal jsem, že jazz Annie chytne. Nic proti Eurythmics, ale tohle je prostě úplně o něčem jiném a podle mě se tady Annie fakt našla. Krásné album od začátku do konce.

Watermät: Bullit – Radio Edit (z alba Bullit) – Trošku dramaturgický šleh, po jazzové Annie. Neskutečně vlezlý, jednoduchý (jak už to tak bývá) nápad, který je omílán až kolovrátkově, ale aranžerské zpracování je zajímavé a nápad je to silný, takže se to tři minuty dá poslouchat bez problému. A tu flétničku se synťákově-žesťovým podkladem z hlavy hned tak nedostanete.

Indila: Dernière danse (z alba Dernière danse) – Jedna z těch písní, na které bych asi nenarazil, nežít ve frankofonní zemi. A byla by to obrovská škoda. Tuhle třicetiletou francouzskou zpěvačku jsem si na první poslech zamiloval podobně, jako před lety Zaz. Píseň v sobě má tu správnou dávku francouzské melancholie, je nádherně nahraná a příjemně se rozjíždí a graduje. Zdánlivě jednoduchá čtyřakordovka, ale funguje zatraceně dobře.

Mumford & Sons: Lover Of The Light (z alba Babel) – Příjemná záležitost, příjemně akustická, s příjemně nakřáplým hlasem Marcuse Mumforda. Takovýhle folk rock rozhodně není urážka. Dva roky stará záležitost, která nezastará. Rozjezd po třetí minutě, s figurou banja, vás roztančí, přinejmenším vám zlepší náladu.

Jali: Pars (z alba Pars) – Opět jedna z písní, které jsem tu zaslechl v rádiu a jsem za to věru rád. Belgicko-rwandský zpěvák Jali je úžasný a tahle píseň neskutečně propracovaná. Pohybuje se mezi až intimní brnkačkou a monumentální instrumentací se samozřejmou lehkostí. Tuhle věc dělal zatraceně dobrý producent, jsem zvědavý, co na ni řeknete.

Jabberwocky: Photomaton – Jean Tonique Remix (z alba Photomaton) – Veselejší záležitost francouzské elektropopové kapely pojmenované podle nesmyslné básničky Lewise Carrolla. Tehle šlapavě-pohodový remixový kabátek písničce sluší velice. Fajn synťáková mezihra uprostřed a parádní zvuk nástrojů jsou plus, naefektování hlasu zpěvačky Elodie Wildstars se mi moc nelíbí, ale celek je víc než fajn.

You+Me: Break the Cycle (z alba Rose ave.) – Tohle mi trochu připomíná mou oblíbenkyni Sade. Nějaká inspirace tam určitě bude, hlavně ve slokách a zpěvu. Dnes už druhá skladba, která by se dala zařadit do folk-rocku, ale zapomeňte na to, co tenhle žánr znamená v Česku, protože tenhle Kanaďan s Američankou jsou skvělí. Mimochodem, tu Američanku určitě znáte. Jmenuje se Alecia Moore. Povědomé jméno? Ne? A co třeba Pink? Tak vidíte.

Rennie Foster: Childish Things (z alba Childish Things) – Skok úplně někam jinam. Hravě elektronická sedmiminutovka s vyhrávkami jazzové křídlovky. Durová, pozitivní, milá. Proto sem patří.

Tricycle: Pas Ce Coir, Je Suis Crevé (z alba King Size) Konečně jazz. Nádherná instrumentace, boží zvuk, skvělá sóla – tahle hravá a přitom hloubavá skladba má všechno a vůbec nevadí, že je už sedm let stará.

Meghan Trainor: Close Your Eyes (z alba Title) – Pohoda. Jednoduchost. Není kam spěchat. Zavřete oči a nechte se unášet tímhle krásným pozitivním ploužáčkem zpěvačky, která teprve za měsíc oslaví jednadvacáté narozeniny.

Claudia Hayden: So Claudia (z alba Abstract) – Stejně jako Nikki Yanofsky, která dnešní Pozorné tipy uvádí, tuhle dámu poslouchám teď v listopadu taky pořád. Album je ňamka celé, tenhle song jsem vybral, protože se mi líbí ty hammondky, jak to šlape, kytarové sólo někdy ve třetině, unisono scat, sólo na příčnou flétnu, neskutečně cool sólo na elektrické piáno v poslední třetině písně a… tak nějak kompletně všechno dohromady, jak to drží pospolu s jistou samozřejmostí. A ty wesmontgomerovské kytarově-sólové vyhrávky ke konci jsou dokonale groovy, stejně jako hammondky, které to na samém konci, škoda že do ztracena, konečně rozjedou.

Nick Mulvey: Fever To The Form (z alba First Mind) – Tenhle britský kluk studoval umění v Havaně… Nic vám to neevokuje? Já úplně vidím ty pouliční jamy, popíjení rumu, prohánění holek. Je fakt, že na Kubě jsem nic tak mile pozitivního neviděl, ale představovat si to můžu, ne? Takže tenhle zpěvák mě dost baví a jsem zvědavý, co z něj ještě vypadne. Mimochodem, do roku 2011 hrál s Portico Quartet. Moc pěkná písnička.

Michael Jackson: A Place With No Name (z alba XSCAPE) – Dokážete si představit mé překvapení, když jedu v autě, projíždím belgická rádia a najednou slyším jasného Michaela Jacksona zpívat písničku, kterou jsem v životě neslyšel, notabene s jasně moderními aranžerskými postupy, takže evidentní novinku? Nejsem žádný Jacksonův fanda, ale tohle je fakt dobře udělaný song. Prý už unikl na veřejnost před pěti lety, ale kompletně dodělané to spatřilo světlo světa až letos v srpnu. Dá se čekat, že v následujících letech budou vycházet ještě další Jacksonovy zatím nevydané písničky a bude-li to takhle zajímavé, nemám s tím problém, protože i nedodělky tak těžkého profíka jsou lepší než finální pokusy mnohých současníků.

Setenta: Colorblind (z alba Latin Piece of Soul) – Na závěr dnes mistrně zahraná latina s krásným zvukem bicích a elektrickým piánkem hrajícím unisono s elektrickou kytarou, kterýžto mix mile připomíná jazzrockové nahrávky staré čtyřicet let od Chicka Corey přes Larryho Coryella k mnohem novějším počinům třeba Jamiroquai. Šlape to parádně, má to ten správný funky podklad a sóla jsou frajerská v tom nejlepším slova smyslu. Krásná tečka.

Těším se na vaši zpětnou vazbu, pozorní posluchači!

Update: Na přání pozorných posluchačů přidávám playlist všech skladeb tohoto dílu na Spotify. Užívejte!

3 comments
kalcic
kalcic

napřed překvapen, po chvíli oslněn výběrem muziky musím poznamenat cosi o skvěle jazzově nostalgické náladě, kteoru to všechno vyvolalo.

mhumpolec
mhumpolec

Tentokráte velmi dobré, díky moc.