Ekonomie dobra a zla – Sedláček do ucha

 

Kniha

 

Představte si, že si koupíte novou ledničku. Velikanánskou. Vejde se do ní čtvrt kila Gothaje, šestikilový gomser a čtyři basy piv k tomu. Nebyla zrovna levná a tak je vám líto ještě obrovitější krabici od ní prostě jen tak vyhodit. Vyklidíte sklep – kompletně – a tu papundeklovou pikslu do něj narvete.

 

Jenže co teď? Zaplnit tu monstróznost znojemskými okurkami, jahodovým kompotem a nakládanou řepou se vám nechce. Uděláte si tedy k obídku palačinky, k véče boršč a přitom přemýšlíte, co se sklepem kartoňákem.

 

A pak vám to dojde.

 

Začnete si do té krabice střádat výstřižky z knih, skript, časopisů, novin, dopisy, pohledy, faxy i třeba vytištěné SMSky. Zejména z oboru vám blízkého, ekonomie.

 

Činíte tak několik let. Když jednoho vlahého večera přidáváte do vašeho “Box of thoughts” výstřižek z Hayeka, kterého musíte druhý den vrátit do knihovny, celé se to na vás vyvalí. Vy vyvalíte oči. Podaří se vám prohrabat se zpátky ke světlu a v tom osvícení vás napadne, že byste z toho všeho mohli poskládat knížku.

 

Tak na to sednete. Knihu si poctivě oddřete. K ekonomii se během těch let samozřejmě přimíchala filosofie, literatura už od té nestarší a umění vůbec, náboženství a samozřejmě historie. Ale to vám vůbec nevadí – za své vezmete Feyerabendův výrok “Anything goes”, česky “Vše se hodí.” Opravdu, Využijete všechno všecičko, i ten krátký citát Komenského, který se přilepil ke stěně krabice. Vlastně použijete každičký citátek, který jste za ta léta nasyslili. Občas vás napadne, aby z toho nebyl pověstný kočkopsí megadort, ale máte svou vizi a na ní svištíte dál, v čemž vám pomáhá vůle i věhlas, jenž jste mezitím na poli teoretické ekonomie vydobyli. Vesele ze sebe chrlíte oslí můstky, hrajete si se slovíčky, baví vás to a doufáte, že to na výsledku bude poznat.

 

A vono jo. Výsledek nakonec předčí vaše očekávání. Knihu publikuje neznámé nakladatelství a téměř okamžitě rozprodá kompletní náklad, takže následují další vydání. V češtině i jiných jazycích. V Německu za knihu dokonce získáte prestižní Deutscher Wirtschaftsbuchpreis. 

 

A pak jednoho dne někoho napadne, že by knize slušela i audioverze.

 

Audiokniha

 

Tak nějak, jak výše popisuji, si romantizuji cestu, která vedla k napsání a vydání proslulé Ekonomie dobra a zla Tomáše Sedláčka coby audionahrávky. O knize samotné byla napsána už spousta traktátů a proto se obsahu jako takovému, ohýbání všeho od Kantovy etiky přes platonismus až k… vlastně čemukoli, rádoby objektivně věnovat nechci. Pár subjektivních dojmů se ale vždycky šikne.

 

Nuže: Tomáš Sedláček je chytrý, erudovaný a se slovíčky to umí. Někdy se nechá unést, takže jeho jazykovědné rozbory tu a tam vzbuzují přinejmenším úsměv. Ale v takových chvílích se posluchač aspoň nenudí.

 

Audioknihu, kterou jsem poslouchal spolu s přítelkyní výhradně během dlouhých cest autem (podobně jako Steva Jobse), namluvili tři muži – kromě dvou herců i sám autor. Tohle jsem věděl dopředu a i z tohoto důvodu jsem se na audioverzi knihy těšil. Hlas Tomáše Sedláčka mám totiž rád. Je hluboký, znělý, prostě takový ideální hlas do univerzitní posluchárny. Ostatně, na Youtube nějakou tu jeho přednášku najdete, stejně tak jako různá jiná vystoupení, rozhovory a podobně.

 

Na nahrávce Ekonomie dobra a zla se však přihodilo něco, co měl někdo ohlídat – dramaturg, režisér, zvukař… Prostě někdo, kdo Sedláčka ukočíruje. Jeho pražská dikce češtině ubližuje. Přidáte-li šumlování, polykání hlásek či celých slabik, výsledek IMHO kazí celkový dojem podstatnou měrou. Nechápu, jak je možné, že, když už ne režisér nahrávky, tak alespoň kolegové herci, nedali panu autorovi nějakou rychlou nalejvárnu, jak ano a jak ne.

 

Ona ta výslovnost není jen pražská, vypůjčuje si leccos i z moravštiny, například taková ta znělá “k” (jag, tag) či neméně výrazné “ch”, které slyšíte spíš jako holandsky chrochtavé “h” ve van Gogh. Pokud jde o výše zmíněné polykání hlásek a šumlování, představte si třeba slova jako “cvilizaci”, “pvofesi” apod. Nejotravnějším elementem Sedláčkových částí (jichž naštěstí není mnoho, jen pár kapitol na začátku knihy a pak na samém jejím konci, od 166. kapitoly) je ale přehnaná rádoby osudovost, neadekvátně vážné proklamace, důraz kladený na jednotlivé věty a jejich dělení, pomalé protahování veškerého textu. Sedláček umí výborně přednášet, poloimprovizovat, konverzačním tónem pronášet chytré věty – škoda, že tvůrci nahrávky netrvali právě na takovém běžném “přednášecím” stylu audioknihy.

 

Druzí dva předčítající jsou profíci, jejich projev je tedy o něco lepší (pochvala především Lukáši Hejlíkovi), ale to hlavní, tedy jakýsi lehký patos, v něm přetrvává. Devadesát minut něčeho podobného bych přežil s mávnutím rukou, ale audiokniha je roztažena na celých třináct (!) hodin poslechu. U Steva Jobse jsem vydržel dvojnásobek, ale tam se pořád něco děje, je to zajímavé, poutavé, zábavné. Sedláček, který knihu samotnou napsal tak, aby měla šmrnc, se v audioverzi táhne jako želé, které v horkém letním dni necháte na přístrojovce v autě.

 

Kniha trpí opakováním některých částí, což je při takové délce výsledného produktu na pováženou. Zatímco některé kapitoly mají přirozený spád, jiné si musíte doslova protrpět, celé je to takové nevyrovnané. Šiknul by se poradce, který by už před započetím nahrávání ty nudnější či dokola omílané kousky (některé známé i ze Sedláčkových úvah publikovaných v Hospodářkách; mistr tak trochu vyčoroval sám sebe) nemilosrdně odstranil, protože zbytek vůbec není špatný.

 

Sedláček si se slovíčkařením vyhrál možná až příliš, často na úkor jakéhokoli hlubšího smyslu a obsahu; při odhalení některých jazykovědných závěrů se vnímavý posluchač ptá, proč to všechno, čemu jinému než jen samoúčelné ekvilibristice to vlastně slouží. Nebo se rovnou rozřehtá, např. u metafyzických významů religiózních textů s hrubě naroubovanou optikou doslovnosti zaměřené na ekonomii.

 

Celkovému pocitu z nahrávky nepomohla ani hudba, odfláknutá formou nedbale zaimprovizované vyťukávačky dvěma prsty s využitím laciného rejstříku nasamplované akustické kytary z čínského rompleru. Audiokniha je bohužel plná i technických chyb neodstraněných před masteringem. 160. track je uveden polknutím a dlouhým nádechem. Hned následující, 161. kapitola, začíná slovy “Trpný svět…”, následuje napití se vody a polknutí, “…a svět živých” – a to je nadpis, přátelé. Nejsem hnidopich, ale pár nahrávek mluveného slova jsem realizoval a ať už šlo o studenty herectví nebo profesionály Markétou Plánkovou počínaje, Vilémem Udatným pokračuje a třeba Richardem Honzovičem konče, při špatně vysloveném slově jsem neměl problém kohokoli požádat o “druhou dobrou” a chybky typu hlasitý nádech, zašustění stránky či hlasité polknutí posléze vyčistit – potlačit nebo zcela odstranit. Považuji to, s prominutím, nikoli za výsadu, ale za standard.

 

Jak jsem podotkl na začátku, tohle je můj subjektivní dojem z Ekonomie dobra a zla coby zvukové nahrávky, notabene poslouchané na cestách, kdy chybí možnost napsat si poznámku. Ke komentování samotného obsahu knihy a Sedláčkových závěrů se necítím být dostatečně vzdělán (jsem sice absolventem ekonomicky zaměřených vysokých škol, ale pozor při výuce jsem nikdy moc nedával a TS by mě hravě strčil do kapsy). Nicméně když někdy na začátku zazněla z autorových úst informace o knize Wealth of Nations, kterou Adam Smith napsal údajně v roce 1996, vzpomněl jsem si na svou zkoušku z Makroekonomie u Kevina Capudera zhruba v tomtéž roce a rázem mi naskočila informace ze Samuelsona o tom, že Smith knihu napsal v roce 1776. Nemám ponětí, jestli je podobných opomenutí v knize víc a pevně doufám, že v tomto případě šlo o ojedinělou záměnu dvojice shodných číslic.

 

Rád bych ale svůj osobní dojem z audioknihy uzavřel jejími pozitivy: Z celého díla je znát autorovo nadšení a energie, s nimiž se do psaní vrhal. I když některé velké kameny nechal ležet, jediný malý kamínek vědění či poznání nezůstal neobrácený. Bylo zajímavé poslouchat projednou také otevřeně subjektivní názory (díkybohu za ně!) a dojmy teoretického ekonoma, jeho vlastní interpretace více či méně známých fenoménů a spojitosti, které vás hned tak nenapadnou. V kontextu světových autorů populární ekonomie je to poslech o poznání suchopárnější a kniha svou kompilativností (tohle slovo možná neexistuje, ale vystihuje Ekonomii dobra a zla naprosto přesně) ze všeho nejvíc připomíná diplomovou práci. Ano – hodně ambiciózní a snaživou, výborně poskládanou a relevantními zdroji doloženou, mimořádně čtivou diplomku. Čte se ale podstatně líp než většina skript, která jste kdy drželi v ruce.

 

Podruhé si knihu asi už neposlechnu a budu-li mít chuť si Sedláčkovy myšlenky, nebo spíš Sedláčkovu verzi teorií jeho předchůdců, osvěžit, sáhnu raději po původním textu – už budu vědět, co kde přeskočit a na co se naopak víc zaměřit. Znamená to jen jedno: není to (audio)kniha pro mne a já věřím, že velké množství lidí si v ní i v této formě najde, co potřebuje, snad možná i to, co hledá.

 

Máte-li třináct hodin času, ideálně v letadle či jiném dopravním prostředku, a chuť na netradiční pojetí dějin ekonomie, Ekonomii dobra a zla, kterou si můžete koupit od Audiotéky zde, lze jistě doporučit tak jako málokterou jinou, podobně zaměřenou knihu, a v kontextu české literatury pak coby pravděpodobně tu nejlepší volbu. Pro mě ta koláž slepená z papírků vysypaných z jedné obrovské krabice od chladničky byla až trochu moc rozsáhlá a, ano, chladná, ale to spíše kvůli způsobu předčítání než obsahu, navíc je mi líto, že autor skutečně dodržel krédo “vše se hodí”. Kdyby si byl pár výstřižků nechal na později, ideálně do druhého a třetího dílu o něco konkrétnější a propracovanější trilogie, možná bych teď už potřetí čekal ve frontě, abych si “nového Sedláčka” pořídil. A klidně jako audioknihu. O dvě třetiny kratší než tuhle.

0 comments