Švábi – exkluzivní rozhovor s Janem Martinsenem, předním odborníkem na Nesbøho

svabiPři příležitosti prvního českého vydání druhého dílu kriminální série s detektivem Harrym Holem přinášíme exkluzivní rozhovor s Janem Martinsenem, předním českým odborníkem na život a dílo Jo Nesbøho. Popíjeli jsme spolu v Kavárně Nostalgie – “tam vždycky volné místo mám, tam se sbírávám” – já, Zpovídač, rebelsky čaj, on, Martinsen, ještě rebelštěji, akevitt.

 

Zpovídač: Nesbøho Švábi v češtině vycházejí dnes, 13. června 2013. Četl jste tu knihu?

 

Martinsen: Samozřejmě.

 

Zpovídač: A jak se vám líbila?

 

Martinsen: Ale jo.

 

Zpovídač: Jako ze severské deky, Martinsene. Můžeme se domluvit na tom, že byste své odpovědi trochu víc rozváděl?

 

Martinsen: Můžeme.

 

Zpovídač: Výborně. Nuže, já vás na začátku představím, což učiním jednoduše: odkážu na tuhle vaši multirecenzi, již by si všichni naši čtenáři měli přečíst a v níž popisujete dojmy ze všech dosud vydaných “holeovek”.

 

Martinsen: Kromě Švábů.

 

Zpovídač: Ano,  proto jsme se dnes sešli. Vy jste jeden z mála u nás (ne-li jediný), kteří nyní, po přečtení Švábů, mohou říci, četl jsem všech devět holeovek…

 

Martinsen: Je to tak. Ale nezapomínejme na ty, kteří Nesbøho čtou přímo v norštině. Ti už možná četli i desátou Policii.

 

Zpovídač: Těch ale asi v Česku moc nebude, ne?

 

Martinsen: /pokrčení rameny/

 

Zpovídač: Já vám tedy předám slovo. Přibližte prosím našim čtenářům své dojmy ze Švábů.

 

Martinsen: Švábi jsou dvojka v sérii, takže patří za Netopýra a před Červenku. Netopýr v Česku díky Knize Zlín vyšel v únoru, Červenka vyjde napřesrok, ale to nevadí, neboť, jak jsem psal ve vámi zmíněné multirecenzi, Červenka je součástí interní trilogie, kterou odstartovává a Švábi jsou tedy ukončeným, svébytným dílem.

 

Nesbø ve Švábech už podruhé ignoruje všechny, kteří ho sveřepě chtějí zaškatulkovat coby skandinávskou krimi, severskou detektivku, atd.: Netopýr se odehrával v Austrálii a Švábi v Thajsku. Je těžké představit si větší protiklad k severní Evropě.

 

Ovšem Nesbøho Thajsko není Thajskem pláží plných turistů, Thajskem nikoli vodu kalících potapěčů a usměvavých, úslužných Thajců. Nesbøho Thajsko je plné prostituce, včetně prostituce transsexuální a dětské, Thajsko nesnesitelného, vlhkého vedra, Thajsko pestrého podsvětí s krutými dvoumetrovými bodyguardy z Mandžuska a samozřejmě Thajsko plné symbolických švábů. Vzpomínal jsem při četbě, jak jsem při své druhé návštěvě téhle země před odletem zpátky domů přespal v bangkokském hotýlku, u jehož vchodu visela cedule zakazující vodit si šlapky na pokoj (byl jich plný hotel) a přikazující hlídat si osobní věci, protože za krádež si může každý sám. Po pár pivech v protějším baru jsem se tehdy před dotěrnými profesionálními společnicemi zamknul na pokoji a do rána se marně snažil v “klidu” halasné noci si číst a zadupávat obrovské, tuhé šváby (jichž byl taky plný hotel). Jenže, jak správně píše Nesbø, tyhle potvory “okamžitě zalezou, jakmile ucítí vibrace někoho příchozího” a “na každého švába, kterého zahlédnete, připadá nejméně deset jiných”.

 

Zpovídač: Vy zaklínadlo “severská detektivka” pořád moc nemusíte, že?

 

Martinsen: Ten termín je jen marketingový a hlavně strašně zavádějící. Vleze se do něj investigativní Larsson, staré věci od Sjōwallové s Wahlööm, výtečný Mankel, špičkový Kepler, zatím nic moc Ohlssonová, sympatický Nesbø a spousta dalších. Ostatně, viz mé vysvětlení v oné multirecenzi.

 

Mám kamaráda, který píše takové ty příručky tipů a triků pro Windows apod. Možná mu doporučím marketingový trik: vydávat své manuály v edici Severská krimi. Žije v Ústí nad Labem, takže kritérium severní lokality splňuje. 

 

Nicméně, abych byl spravedlivý, ačkoli se Švábi odehrávají v Thajsku, Norska, norské politiky – což je s kombinací vyšetřujícího slona v porcelánu Harryho obzvláště výbušná kombinace – a hlavně norské povahy (což je podobně zobecňující termín jako severská detektivka, navíc plný předsudků, takže se za něj omlouvám) se týká velmi. Podstatná část téhle knihy je založená na střetu obou kultur. Včetně úsměvného faktu, že tak, jako latentně rasistickým Evropanům připadají všichni Asiaté stejní, pro Thajce je Evropan prostě “farang”, běloch, snadno zaměnitelný s jinou bledulí, jakkoli nepochopitelné nám to může připadat.

 

Zpovídač: A o čem tedy kniha vlastně je?

 

Martinsen: Jak zdatně opisují téměř všichni recenzenti z anotace, v thajském nevěstinci najdou norského velvyslance s kudlou v zádech a pedofilními pornosnímky v aktovce a aby osloská mezinárodně-zahraniční reprezentace zabránila skandálu, vyšle situaci (ne)vyřešit alkoholika Holeho. 

 

Zpovídač: To asi není dobrý nápad…

 

Martinsen: Pokud je cílem zamést případ pod koberec, tak rozhodně nikoli. Ale jde-li o vyřešení případu, čtenáři holeovek dobře vědí, že, má-li k tomu důvod (tedy případ natolik velký, že se dostane až na stránky románu), Harry dokáže dočasně stoprocentně abstinovat.

 

Samotný případ zavražděného norského velvyslance není až tak zajímavý – pro detektiva ani pro čtenáře; první polovina knihy je dokonce nuda k uzoufání – ale posléze se rozvětví natolik, že druhou půlku románu zhltnete jako malinu.

 

Zpovídač: Líbili se vám tedy Švábi?

 

Martinsen: Ano, je to výtečný detektivní román. Třetina jeho čtivosti spočívá na bedrech sympatického Holeho, jehož návod k použití (dejte mi dobrý případ a já noční můry založené na mrtvých lidech z minulých případů přežiju v mukách, ale bez whisky) opět funguje. Druhá třetina je humor. Narozdíl třeba od Keplera, s nímž se fakt nezasmějete, Nesbø má i ve Švábech pár vtipných situací. No a poslední třetina je pak spád knihy – budování napětí a nabírání rychlosti událostí. V těchhle starších holeovkách mi sice pořád chybí některé z pozdějších postav, které Nesbø propracoval víc do hloubky, ale přesto se ve Švábech pár opravdu zajímavých charakterů najde. Brilantně je stvořená postava, která trpí odpornou sexuální úchylkou – tenhle člověk je vykreslen s geniální kombinací odstupu a empatie, až je čtenáři sympatický. Zvážíme-li, že Nesbø knihu napsal už před patnácti lety, klobouk dolů. Ale víc nechci prozrazovat – snad jen, že jsem se zhrozil při čtení informací o tom, jak strašně moc pedofilů v Norsku je. A nemám iluze o tom, že by to v jiných zemích bylo o tolik lepší.

 

Zpovídač: Co náznaky? Věděl jste opět kdo je vrah?

 

Martinsen: Nevěděl. Zaplaťpámbu. Už vím, jak Nesbøho číst, abych si to užil. Nepřemýšlím tak nad každým vodítkem, užívám si to, chci být překvapený, chci se nechat očarovat, říct si “to je magie”. A podařilo se. Tentokrát to Nesbø zaonačil pochristieovsku tak, že jsem některé osoby z okruhu podezřelých vyloučil a vše mi došlo v tu správnou chvíli. Tak se mi to líbí. Stejně tak, jako dodržení základního pravidla kvalitního dramatu, totiž že zbraň ocitnuvší se na pódiu jednou vystřelí. Jen tentokrát nejde o zbraň a ačkoli mi tahle mikropointa došla o trošku dřív než měla, nic to nepokazilo.

 

Zpovídač: Je něco, co se vám na Švábech nelíbilo?

 

Martinsen: Opět, už poněkolikáté v těchhle (eh… severských) detektivkách, je ve Švábech téma ubližování dětem, což nemusím. Ale oni to ti Skandinávci mají hozené tak, že na tyhle věci je třeba upozorňovat. Navíc, Nesbø naštěstí není Ohlssonová, takže se v tom nevyžívá, ani Kepler, takže není naturalistický a stačí mu náznak. Adjektivum “vyděšený” ve spojení s prostitujícím malým klukem vnímavého čtenáře, tím spíše rodiče, rozstřelí dokonale – v tomhle Nesbø hravě překonává své seversky-detektivní pappenheimské

 

Trošku mě štvalo, že číst Šváby není jako číst beletrii, ale spíš jako dívat se na akční film. Ale právě tohle zase spoustě mých kamarádů bude vyhovovat. A takový Nesbø, se svými hollywoodskými aspiracemi, které už se mu ostatně plní, prostě je. Stejně tak mě mrzelo nakousnutí a nerozvinutí některých témat, např. by mě zajímalo, co stálo v jednom neotevřeném dopisu.

 

Překvapil mě zásadní omyl ve vyústění konfliktu mezi Tonyou Harding a Nancy Kerrigan. O sport, notabene krasobruslení, se sice vůbec nezajímám, ale v době, kdy případ těchhle sokyní, jedné ošklivé a vydřené, druhé krásné a talentované, ovládal světová média, jsem odebíral Newsweek nebo Time nebo něco takového a věděl jsem o tom všechno. Rozhodně to neskončilo tak, že by Tonya Nancy zavraždila, jak kterási z postav Švábů prohlásí.

 

Stejně tak mě zarazil problém další z postav, která byla nucena dýchat pod vodou trubičkou vystrčenou nad hladinu cirkulovaný vzduch s přibývajícím oxidem uhličitým – proč ona osoba prostě nevydechovala do vody?

 

Připadalo mi, že Nesbømu moc nejdou erotické scény a vzpomněl jsem si, že při každoročním vyhlašování nejhorších erotických pasáží v literatuře často bodují i jinak opravdu skvělí autoři, takže popsat orgasmus lepším jazykem než “Udělal se s neartikulovaným zařváním a v téže chvíli mu zatnula nehty do trička, prohnula se a vykřikla” asi bude kumšt.

 

Jo, bacil mě do očí jediný překlep nebo spíš… no, to je jedno, prostě, lyžiny jsou od slova lyže, nikoli lízat. Věřím, že elektronická verze knihy i její další vydání už budou bez chybičky.

 

Vlastně, zamrzela mě ještě jedna věc, za kterou Nesbø nemůže: knihu jsem četl v Kindlu a, jako vždy, podle procent rozečtenosti odhadoval, kolik toho mám ještě před sebou. Ve chvíli, kdy jsem odhadoval další zásadní zvrat, protože knížka byla přečtená z pouhých osmaosmdesáti procent, najednou vše náhle skončilo.

 

Zpovídač: Jak to?

 

Martinsen: Český nakladatel se rozhodl publikaci ukončit dlouhým úryvkem z jiné Nesbøho knihy. Rozumím tomu, že ovečky je třeba popostrčit, jen mě to zaskočilo nepřipraveného. Smysl by to – možná – dávalo, kdyby to byl úryvek z následujícího dílu série, ale Červenka vyjde až napřesrok a na překladu se pravděpodobně teprve pracuje. Držel bych se spíš standardní anotace dvou, tří dalších knih, ale je to jen má subjektivní výtka.

 

Zpovídač: Co se vám naopak líbilo?

 

Martinsen: Pokud jde o humor, tak třeba příběh o čelové svítilně je výborný. Nebo Harryho řešení aktovky ležící na norském území. Zná-li člověk pálivost skutečných thajských pokrmů (já si na nich už pár let ujíždím docela obstojně), pobaví ho i varování Harryho kolegyně: “Pozor na ty drobné bílé kousky. A na ty drobné červené, ty pěkně pálí. Vlastně ty zelené taky.” Hláška o jedné až mýtické postavě dosahovala norrisovské kvality: “Oveho Klipru nemůžete zastihnout. On musí zastihnout vás.” Nesbø má rád originální přirovnání, třeba to pro orchestr, “který rámusil a kvičel jako školní sbor zfetovaný tripem.”

 

A pak samozřejmě, jak už jsem říkal před chvílí, samotný zábavný slon v porcelánu Harry Hole. Jeho telefonický rozhovor se šéfem je nabitý suchým humorem. Nebo věty jako “Harry si vzpomněl na své děravé propocené tenisové ponožky a vyjádřil názor, že by bylo pro všechny zúčastněné lepší, kdyby si boty nechal.” Či jinde “Jenže Harry byl naboso, potil se jako prase a měl plné zuby dekora, taktu i diplomacie.” S takovou postavou člověk prostě musí sympatizovat. Tedy, pokud tím člověkem není Ladislav Špaček.

 

Kniha v několika pasážích vhodně navazuje na Nesbøho kriminální prvotinu Netopýr, i v jemných náznacích, např. “O Griegově symfonii C-moll mi vyprávěl jeden australský policista.”

 

Bavil mě opět překlad Kateřiny Krištůfkové, občas užívající, jak jsem psal v multirecenzi, méně užívaná až zastaralá slova. Několikrát mě donutil přemýšlet o norštině (kterou vůbec neznám, až na “taky děkuji”), např. díky větě “Radši neštěstí než žádné štěstí,” jejíž přímý překlad do angličtiny by dával lepší smysl. Na druhou stranu, v překladu jsou i modernější “hlášky”, kupříkladu “Kurva drát, Harry, to tak bolí, až je to úplně fantastické.”

 

Zajímavé jsou paralely s Českem (ohledně politické tlačenky): “Možná to zní jako přátelská výpomoc, ale je to forma akceptované protekce, která byla zavedena a všeobecně se rozšířila za vlády sociální demokracie.” Koneckonců, vždycky mě vytáčelo, že někteří cizinci znají naše “hokejky”, ale třeba Janáček nebo Čapek jim nic neříkají. Viz Nesbø: “Fotbalista, který působí jako náhradní útočník v jednom anglickém průmyslovém městě, předčil všechny norské objevitele, malíře a spisovatele.”

 

Je fajn, že Švábi nezapomínají na Harryho tátu a hlavně sestru Ses, jejíž případ je o něco víc poodhalen. Sympatické je, že v prvních holeovkách ještě autor nestačil účelově vyfabulovat zvláštní Harryho vyšetřovací metodu, takže detektiv postupuje pragmaticky – i v momentě, kde by se mohlo zdát, že tomu tak není. Nesbø to se slovíčky umí, některé z jeho vět jsem si zapamatoval: “Harry dbal na to, aby hovořil klidně. Výhrůžky fungují zpravidla nejlépe, jestliže je člověk pronáší neutrálním tónem.”

 

Pro mě subjektivně zajímavá je i paralela mezi životním přístupem jedné z hlavních postav a geniální knihou Nassima Taleba, kterou jsem nedávno četl: “Chytří, to ano, ale přesto to jsou naprostí pitomci. To je věčný paradox, ale čím chytřejší jsou, tím zapáleněji spekulují na valutových trzích.”

 

Je toho spousta, ta kniha mě prostě bavila.

 

Zpovídač: A co nový český Nesbøho web, viděl jste?

 

Martinsen: Jo, viděl.

 

Zpovídač: A co na něj říkáte?

 

Martinsen: Graficky se mi moc líbí.

 

Zpovídač: A obsahově?

 

Martinsen: Není tam moc co vymýšlet, takže jo, je adekvátní, nic nepřebývá, nic nechybí. Snad jen celé recenze nebo aspoň odkazy na ně. Myslím kvalitní recenze.

 

Zpovídač: Narážíte na to, že z webu po updatu zmizela Vaše multirecenze?

 

Martinsen: To vůbec ne, píše se tam všude “reading copies”  a já první reading copy – za kterou moc děkuji Knize Zlín! – získal až nyní. Světlou výjimkou na onom webu je odkaz na zprávu z cesty překladatelky po stopách holeovek, to mě moc potěšilo, jinak mi chybí hlubší, originálně napsaná osobní zamyšlení. Ale to je jen můj subjektivní dojem a navíc to není zdaleka jen problém Nesbøho, je takový trend psát recenze podle mustru. Nedávno jsem dokonce četl doporučení jednoho knihkupce, jak správně recenze psát. Přesně takové, přes kopírák psané práce mě nebaví. Ale na druhou stranu vnímám, že čtenáři jsou zlenivělí, resp. nejsou ochotní číst mohutnější text, takže dnes vlastně platí, že čím povrchnější recenze, a pokud možno černobílá, tj. líbí/nelíbí, tím lépe. 

 

Zpovídač: Vadí vám, že o Nesbøm píše kdekdo, ačkoli jeho dílo ani moc nezná?

 

Martinsen: Vůbec. Ba naopak. Já už nikdy nezažiju, jaké je to, číst holeovku poprvé. Je fajn, že s každým novým dílem série přibývají čtenáři, kteří začínají právě novinkou, nebo aspoň novinkou v lokálně-tržním slova smyslu. Vlastně si takovou ničím dalším nedotčenou recenzi přečtu mnohem raději, než takovou tu “čtu už třetí (pátou, sedmou, to je jedno) Nesbøho knihu, takže jsem vlastně expert”.

 

Zpovídač: Takže byste Šváby doporučil i někomu, kdo s Harrym Holem ještě neměl tu čest?

 

Martinsen: Bez váhání. Dvojkou určitě nic nezkazí. Švábi narozdíl od jiných pozdějších knih – opět čtenáře odkazuji na multirecenzi – neobsahují spoilery jiných dílů. Nejsou sice tak skvělí jako Netopýr nebo Spasitel, ale rozhodně se mi líbili víc než třeba Červenka. Ale je to subjektivní, Červenka zase nadchne třeba historiky.

 

Zpovídač: Výborně, takže mohu s klidným srdcem napsat, že znalec kompletní série s Harrym Holem, mezi českými recenzenty dokonce jediný, Šváby doporučuje jak Nesbøho stávajícím fanouškům, tak těm, kteří s jeho knihami ještě nepřišli do styku?

 

Martinsen: Tak určitě.

 

Zpovídač: Děkuji za rozhovor.

 

Martinsen: Takk til deg også.

 

Zpovídač: Prosím?

 

Martinsen: Že taky děkuji. 

0 comments