Tag Archives: audiokniha

JamArt.Net

Norské dřevo (ne)Japonce Murakamiho

Murakamiho ne-fanda haní Mistra

Raději jsem neměl já ten román… raději jsem neměl tohle číst. Nebo měl, ale mnohem dřív. Třeba v patnácti. To bych ho měl za kult. Nebo ve dvaceti. To by byl “boží”. Nebo “draveckej” či “suprovej”. A nebo aspoň v pětadvaceti, to by byl pořád ještě “dost dobrej”. Ale určitě ne jako třicátník, notabene s náběhem na čtyřicátníka, uprostřed dekády, během níž na mě pozérství už moc nezabírá a šíře pročteného mi brání snadno se nadchnout a nechat se opít rohl… saké.

  read more »

JamArt.Net

Nevinný, špióni a láska v rozděleném Berlíně

Ian McEwan je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Znám jeho dílo díky své profesorce češtiny, která byla na naší střední škole zároveň strážkyní knihovny. Někdy ve třeťáku mi, poté, co jsem vrátil tuším Poslední kabriolet, vrazila do ruky útlou McEwanovu Betonovou zahradu (1978). Šlo o autorovu prvotinu a zároveň jeho nejmorbidnější dílo, později se postupně umírnil. Od té doby, když se dozvím, že McEwan vydal další knihu, je na beton, že si ji přečtu. Jeho čtvrtý román, Nevinný (1990), už je na půl cesty k umění, které nechutnostmi šokovat nepotřebuje, ale přesto jej nemám zdaleka tak rád jako třeba předchozí, o tři roky starší Dítě v pravý čas.

 

Před deseti lety podle knihy vznikla rozhlasová hra, původně rozdělená do pětidílného seriálu, letos v květnu pak tuhle dramatizaci vydal Radioservis coby příjemnou jednohubku v podobě dvouhodinové nahrávky.

  read more »

JamArt.Net

Ekonomie dobra a zla – Sedláček do ucha

 

Kniha

 

Představte si, že si koupíte novou ledničku. Velikanánskou. Vejde se do ní čtvrt kila Gothaje, šestikilový gomser a čtyři basy piv k tomu. Nebyla zrovna levná a tak je vám líto ještě obrovitější krabici od ní prostě jen tak vyhodit. Vyklidíte sklep – kompletně – a tu papundeklovou pikslu do něj narvete.

  read more »

JamArt.Net

Žítkovské bohyně – svojská recenze audioknihy

Je tomu téměř rok, co se mi podařilo po čtrnáctiměsíčním plánování, dokončování projektů a přípravě těch nových odejít z práce. Měl jsem před sebou vidinu věnování se rodině, napravování všeho, co se mi podařilo během posledních šesti let pokazit a, jakkoli pateticky to zní, učení se znovu žít, prožívat, ponořit se do hudby, knih, oprášit staré koníčky. Jako první jsem měl v plánu zaměřit se na zdraví, zejména záda, zhuntovaná denně až dvacetihodinovými maratony vsedě u počítače. Proto jsem se někdy na přelomu února a března ocitl v jednom ošklivém malém městě ve středních Čechách, na masérské lavici.

 

read more »