Tag Archives: koníčky

Uncategorized

Pozorné konečno. Konečně.

Když jsem v oslňující záři hořících mostů odcházel z korporace na rodičovskou, věřil jsem, že onen čtrnáct měsíců oddalovaný životní uragán přinese ovoce v následujícím desateru:

1) Dodoutnám, vstanu z popela a vzlétnu.
2) Nakopu prácemilovníka v sobě do pr…ácemilovného zadku.
3) Zbavím se fyzických následků bodů 1) a 2)
4) Zbavím se psychických následků bodů 1) a 2).
5) Zbavím se nezdravých návyků (pracovat bez přestávky do noci, těkat mezi mnoha činnostmi najednou, mikromenežovat každou prkotinu, jezdit všude rychle a zběsile autem, upřednostňovat korporátní cíle na úkor osobních a práci před kamarády, atd., atd.).
6) Odpojím se od těch internetů a budu žít smysluplným offline životem.
7) Začnu dělat to, co jsem tak rád dělával dřív (muzicírovat, poslouchat hudbu, číst si, chodit častěji do divadla, radovat se ze života…).
8) Pohnu po letech se všemi soukromými projekty.
9) Přestanu být středem vlastního Vesmíru.
10) Překopu své životní priority.

Uplynulo ajťácky kulatých dvaatřicet měsíců. Některé body se vyřešily samy od sebe; zvlášť ten poslední a předposlední, v tomhle vás děti nádherně vyškolí. Workaholik už sice taky nejsem, ale to jen proto, že jsem práci vyměnil za jiné procesuální závislosti, neméně ničivé. A se zbytkem víceméně bojuji doposud.

Asi před rokem jsem zpětně analyzoval, co se na cestě k nápravě pokazilo. Tendenci vítězit mělo obviňování čehokoli a kohokoli kromě sebe. Na rozloučenou jsem například dostal od svých vendorů jeden z nejlepších a zároveň nejstrašlivějších darů ever: iPad. Ta čertovská placička mě dnes a denně láká: pojď, kámo, šlehnem si spolu net, dáme chill–out na sockosítích, zakonzumujem si ještě nějaký ten návykový kontentový eintopfík

Ale pak jsem se začal víc pozorovat. A přečetl si o sobě pár knížek. Ticho, The Shallows, Technopoly, Now You See It, Black Swan, Alone Together, Digitální demence, Digital Vertigo, Focus, The Master Switch, Pozornost… Bylo jasné, že na změnu musím odjinud.

Říká se, že člověk se léčí z nešťastné lásky tak dlouho, jak tato trvala.

Obávám se, že s vyhořením je to podobné. Já strávil v jámě lvové šest let. Pořád mě nebaví (aspoň zdaleka ne tolik co dřív) činnosti, které jsem před pár lety miloval. Ale už vím, jak na to a nalézám další a další vrátka, pěšinky a rozcestí. Navíc jsem zjistil, že všechny výše popsané body (včetně těch vnořených a souvisejících, do kterých nikomu nic není), spolu zásadně souvisejí. Že mají společného jmenovatele.

Žijeme v éře pozornosti. Bojují o ni ti, kteří už ji mají – je totiž vrtkavá a křehká – i ti, kteří stále ještě doufají. Obě strany se tím bojem vzdávají části pozornosti vlastní. A s ní toho nejcennějšího, co mají: času. Každý ale máme na výběr, čemu tenhle ekonomický artikl věnovat. A naopak, je jen na nás, které podněty odfiltrujeme a odřízneme.

Na tomhle webu se hodlám dělit o informace, které dle mého stojí za zamyšlení. Tahle stránka pro mě bude záchranným kruhem v pasti sítí, kde o mou pozornost bojuje nikdy nekončící příval naléhavostí. Tady se budu snažit o to, aby se z varovného “Pozor, nekonečno!” stalo kýžené a smysluplné Pozorné konečno. Bude–li to někdo cítit podobně, jedině dobře. Nebude–li, upřímně přeji hodně štěstí jinde.