Tag Archives: pozornost

Pozorování

Slušnost není ctnost

Jsem učitelské dítě. Vyrůstal jsem s jednou základní poučkou, kterou mám do mozku vtisknutou natolik, že se jí nikdy nikde nezpronevěřím: “Jděte příkladem. Zdravte, proste, děkujte.” Slušné vychování považuji za samozřejmou výbavu když už ne každého Evropana, tak alespoň Čecha žijícího v jednadvacátém století.

Spousta lidí to tak nemá. Všímám si jedinců, kteří chování, jež já považuji za standardní, vydávají za svou výsadu, ctnost, odvahu. Čítávám statusy na sociálních sítích o tom, že jejich pisatelé pustili někoho sednout v metru, převedli nevidomého přes přechod pro chodce, ba dokonce, považte, hrdinně vykali Vietnamci ve večerce a navrch ho pozdravili. Dobře oni, drsňáci!

read more »

Uncategorized

Za květen pozorný, vnímavý, analogový

Dělám si ji výrazněji dva roky. Dříve spontánně, poslední rok plánovaně. Digitální dovolenou. Je-li delší, třeba minule půlroční na Facebooku, jsou to přímo digitální prázdniny.

Spíš bývá ale kratší, jako ty měsíční na Twitteru. V součtu by to nicméně vždycky měla být polovina každého roku bez svodů sítí. A ne, nahradit jeden kanál druhým neplatí, počítá se jen naprosté zmizení – řečeno s Marsellusem z Pulp Fiction, zmizet a zůstat zmizelej. Aspoň na tu blahodárnou chvíli nerozptylovat pozornost, nepřepínat, neřešit.

Pár měsíců v hlavě (ne)řeším několik záležitostí, které nerozseknu, dokud se neodříznu pořádně. Takže květen si dám nejen tradičně bez sockosítí, ale v prvním týdnu taky bez technologií.

Protože jsem (pře)slušně(le) vychovaný chlapec, pokaždé se děsím toho, kolik lidí mě obvyklými kanály shání a má mě za nevychovance, který nereaguje. Proto dávám dopředu vědět, že a jak dlouho “tu” nebudu.

Přesně před rokem jsem svůj digitální půst odstartoval opušťákem (tak trochu o tom píšu v tomhle článku) a protože se to osvědčilo, tentokrát jím začnu opět:

Na Svátek práce se odříznu od sociálních sítí, o víkendu si ještě užiju prcky a ženu a v pondělí 4.5. opustím až do dalšího týdne jak rodinku, tak veškeré berličky od iPhonu přes iPad po Mac. Takhle “nahej v trní” jsem nebyl snad dvacet let a to je napováženou.

Během aktuálního digipůstu si “promedituji” několik záležitostí, které potřebuji vyřešit. Od těch zásadních, osobních, životně důležitých, až po zdánlivě povrchní pakárničky, které k tomu šťastnému, smysluplnému a užitečnému životu vedou jakbysmet.

V korporaci jsem si před dovolenou vždycky nastavovával tzv. Automatickou odpověď v nepřítomnosti. Ale pak stejně dovču proseděl na mailu, ve strachu, že beze mě se stopro něco podělá. Mí vendoři si dobře pamatují veselé e-mailové debaty ve tři v noci, ale vrchol nastal před čtyřmi lety, kdy jsem na Kubě kvůli konektivitě let devadesátých zanedbával těhotnou přítelkyni. Takhle vyhoříte natotata. Nevermore, jak říká Poeův Havran.

Nuže, auto reply my ass a těch pár lidí, jichž se to týká, neboť se mnou jsou v častém virtuálním kontaktu, raději s omluvou informuji předem: na telefonu během relevantních dní nebudu ani pro svou rodinu a nejlepší kamarády, na sociálních sítích celý měsíc taky pro nikoho. Na maily i jiné zprávy, které mi budou doručeny, odpovím po návratu mezi lid zasíťovaný.

Díky za pochopení a kdybyste se chtěli (původně jsem tu měl “a mohli”, ale alibisty Pozorné konečno nepodporuje) přidat, neváhejte. A jestli se pochopení nekoná, nevadí – mně i mým nejbližším tyhle mé digitální výpadky pomáhají až zázračně a o nás tu jde především.

Mějte se a moc neblázněte, vždyť venku všechno kvete, do sebe zahleděný internetový světe!

Aktualizace 2.5.2017: Text výše je dva roky starý. Loni v dubnu jsem se na něj odkázal a prožil květen opět v souladu s ním. Letos vyšel 1. máj tak pěkně, že ten pravý offline květen (až na to počasí) začínám až dnes, v úterý 2.5. (byť už minulý týden jsem tři dny pauzíroval). S jednou úpravou: vytvořím-li něco, o co by svět neměl zůstat ochuzen, dám mu o tom vědět. O všechno, o co by ochuzen zůstat mohl, ba dokonce často i měl, ochuzen stejně nebude, neboť mu to poskytnou ostatní (není-liž pravda, sledovači a neúnavní šiřitelé slávy Ovčáčků a jiných exhibicionistů?). Což mi připomíná, že bych rád připomněl kamarádům (ti, o něž jde, vědí): neposílejte mi simvás odkazy na twitter (a jiné) vtipnůstky a blbůstky; nebudu na ně klikat. Díky za pochopení a pokud se přidáte, nechť je vám to ku prospěchu – potřebujete to jako sůl, věřte mi.

Třešeň kvetoucí

Pozornosti

Pozornosti #3

Denně zhltnu, pročtu, prostuduji, přelétnu pohledem a nebo alespoň zaregistruji spoustu článků na webu. Část z nich stojí za pozornost. Ty nejlepší předávám dál. Chcete-li se o nich dozvědět hned po mně, sledujte můj Twitter. Preferujete-li výběry a poklidné čtení v dávkách, pochutnejte si níže. Dnes, po třech týdnech, 13 odkazů. Proč tak málo a proč ta prodleva? Protože tady jste na webu Pozorné konečno, kde pravidelnost a kvantita vždycky rády ustoupí kvalitě, přece!

  1. Věda odhalila, že láska je sladká (ENG) Vědecké studie prokázaly, že ačkoli žárlivostí chutě nehořknou, díky lásce či zamilovanosti vnímáme dokonce i obyčejnou vodu coby sladkou.
  2. Na milimetru záleží (ENG) Rozhovor s Karimem Habibem, hlavním designerem BMW, o tom, jak probíhá návrh nových bavoráků. Karim je z určitého pohledu ten nejdůležitější člověk v BMW, stejně jako je Jonathan Ive mužem číslo jedna v Apple. Proč? Ne, že by jiné parametry nestály za to, ale auta z mnichovské fabriky celosvětově kupují zákazníci především kvůli jejich vzhledu.
  3. Vstupte! Máme otevřeno. (ENG) Článek grafika, který loni rozdal 365 svých děl. Denně daroval jeden kousek tomu, kdo se o něj přihlásil jako první. Kdekoli na světě. Výsledkem byla krásná knížka, jejíž výtěžek věnoval Dětskému muzeu kreativity v San Franciscu. Letos provozuje jiný projekt věnovaný užitnému umění, jímž každý týden dělá reklamu jinému lokálnímu podniku. Dobrý idea maker.
  4. Ve starověkém mexickém městě nalezeny tisíce relikvií (ENG) O jednom nedávném víkendu jsem byl v Lille na faraónské výstavě. Měl jsem husí kůži z toho, že stojím jen pár centimetrů od uměleckých děl (ale taky třeba zrcátek či dalších užitečných předmětů), starých bezmála čtyři tisíce let. V Mexiku archeologové nalezli 50 000 (jo, padesát tisíc) předmětů pocházejících ze starověkého Teotihuacanu. Nálezů se nikdo nedotkl dva tisíce let a mezi nalezené artefakty patří různé škebličky, zvířecí kosti nebo šperky. Navíc byla odhalena místa, o nichž se dosud nevědělo, protože o nich neexistují žádné záznamy, a z nichž archeologové zatím odhalili pouhých prvních 60 centimetrů; je tedy možné, že to nejúžasnější teprve bude objeveno v následujících měsících až letech.
  5. Žijete autentický život? (ENG) Jedna z nejjednodušší definice autentického života je propojení se s vlastním smyslem života. Tenhle článek vám může pomoci propojit se s vašimi “proč” a najít vaše nejdůležitější hodnoty i smysl života, budete-li chtít. Užitečné cvičení.
  6. V tom běhacím kole už dlouho nevydržíme, říká teoretička módy (CZ) Sedláčkova mikina na Hradě inspirovala spoustu reakcí. Od těch hloupých přes nudné a odhadnutelné po poměrně objevné a zajímavé. Rozhovor Petra Matějčka s Valerií Steeleovou, jež má doktorát z Yaleovy univerzity a propojuje módu s vědními obory, patří imho k tomu nejlepšímu a rozhodně stojí za přečtení.
  7. Surfování, topení se, potápění – stručná historie vymýšlení Nových médií (ENG) Parádní článek, představující tři fáze inovace médií. Jak jsme se dostali od vzniku kabelovky před čtvrt stoletím ke Twitteru, Netflixu a Redditup? Co jsou to nové metriky, branded content či binge-watching? Dozvíte se ještě mnohem víc.
  8. Jak jsem se téměř stala štědrovečerní princeznou (CZ) Stejně jako v minulém díle Pozorností patří jeden text blogu Kafe a cigárko. Vtipně a s nadhledem popsané zákulisí pohádky, již ti, kteří sledují televizi o Štědrém večeru (což mě osobně v životě nenapadlo, ale budiž), pravděpodobně zhlédnou, z pohledu herečky, která si v ní zahrála roli dvorní dámy.
  9. Proč jsou knihy důležitější, než kdy dřív (ENG) Článek inspirovaný naléhavým trendem sociálních médií, o důležitosti románů, literatury faktu i dlouhých článků (viz ten bonusový zcela dole) a poezie. Text napsal jezuitsky vzdělaný lékař a autor několika thrillerů.
  10. Kdo se moc ptá, je blbec (CZ) Osvěžující, vtipný článek o tom, jak se změnily hospodské hovory kvůli možnosti vyhledat si cokoli. Text, jehož děj začíná na místě, které znám z doby svých olomouckých studií a situací, kterou… taky velmi dobře znám z doby svých studií. “Nejnebezpečnějšími soky v debatách dnes bývají ti, kdo kombinují oldschoolovou školní znalost s citacemi z papírových knih, které ještě nikdo nedigitalizoval, a když vám chtějí doopravdy zavařit, citují lidi, které doopravdy znali, a tím pádem jsou v hádkách fakticky neporazitelní.”
  11. Zdokonalování mysli: “Chytrá pilulka” umožní dětský stav učení u dospělých (ENG) Vědci ze Stanfordu možná objevili způsob, jakým “odemknout” část mozku zodpovědnou za pomoc při učení se novým znalostem s lehkostí a zvědavostí, jaké známe u dětí. Tento oběv by mohl znamenat obrovský průlom v léčbě takových onemocnění, jakým je např. Alzheimerova choroba a i zdravým jedincům by mohl umožnit učit se čemukoli mnohem snadněji – doslova jako zamlada.
  12. Naše vlastní, soukromé Německo (ENG) Vzpomínání východních i západních Němců na dobu před pádem Berlínské zdi, kterou srovnávají s tou dnešní a přemítají o tom, co se za těch pětadvacet let všechno (ne)změnilo.
  13. Od mého telefonu pro mě: Milostný dopis (ENG) Tenhle článek jsem sem musel dát hned z několika důvodů. Jedním z nich je ten, že jsem ho chtěl napsat já, ale otálel jsem a nedokopal se k tomu… tak ho napsal někdo jiný. Nestalo se mi to poprvé, snad se tentokrát poučím. Tahle verze milostného dopisu, upozorňujícího, o co všechno vinou svých mobilně-telefonních závislostí přicházíme, je v každém případě užitečná nejen pro ty, kteří si teď někdy přes všechny výhrady koupili nový iPhone (jako nakonec já).

To je pro dnešek všechno. Nebo byste raději chtěli patnáctku článků jako obvykle? Pokud ano, mohly by se vám líbit ty dva, které jsem nedávno napsal pro web Mít vše hotovo. Začátek toho prvního možná znáte z Pozorného konečna, avšak pro MVH jsem text doplnil o možná nečekané vyústění. Jmenuje se Cesta k životní pozornosti a je krátký, tedy vhodný i pro ty, kteří už/ještě nedokáží udržet pozornost u propracovanějších textů. Ten druhý je podstatně obsáhlejší, jmenuje se Akt sdílení je aktem štědrosti a pojednává o tom, kterak jsem v létě překládal jednu opravdu zajímavou knížku a co to se mnou provedlo.

Příjemné zážitky s dobrými písmenky vinšuji!

Uncategorized

Pozorné konečno. Konečně.

Když jsem v oslňující záři hořících mostů odcházel z korporace na rodičovskou, věřil jsem, že onen čtrnáct měsíců oddalovaný životní uragán přinese ovoce v následujícím desateru:

1) Dodoutnám, vstanu z popela a vzlétnu.
2) Nakopu prácemilovníka v sobě do pr…ácemilovného zadku.
3) Zbavím se fyzických následků bodů 1) a 2)
4) Zbavím se psychických následků bodů 1) a 2).
5) Zbavím se nezdravých návyků (pracovat bez přestávky do noci, těkat mezi mnoha činnostmi najednou, mikromenežovat každou prkotinu, jezdit všude rychle a zběsile autem, upřednostňovat korporátní cíle na úkor osobních a práci před kamarády, atd., atd.).
6) Odpojím se od těch internetů a budu žít smysluplným offline životem.
7) Začnu dělat to, co jsem tak rád dělával dřív (muzicírovat, poslouchat hudbu, číst si, chodit častěji do divadla, radovat se ze života…).
8) Pohnu po letech se všemi soukromými projekty.
9) Přestanu být středem vlastního Vesmíru.
10) Překopu své životní priority.

Uplynulo ajťácky kulatých dvaatřicet měsíců. Některé body se vyřešily samy od sebe; zvlášť ten poslední a předposlední, v tomhle vás děti nádherně vyškolí. Workaholik už sice taky nejsem, ale to jen proto, že jsem práci vyměnil za jiné procesuální závislosti, neméně ničivé. A se zbytkem víceméně bojuji doposud.

Asi před rokem jsem zpětně analyzoval, co se na cestě k nápravě pokazilo. Tendenci vítězit mělo obviňování čehokoli a kohokoli kromě sebe. Na rozloučenou jsem například dostal od svých vendorů jeden z nejlepších a zároveň nejstrašlivějších darů ever: iPad. Ta čertovská placička mě dnes a denně láká: pojď, kámo, šlehnem si spolu net, dáme chill–out na sockosítích, zakonzumujem si ještě nějaký ten návykový kontentový eintopfík

Ale pak jsem se začal víc pozorovat. A přečetl si o sobě pár knížek. Ticho, The Shallows, Technopoly, Now You See It, Black Swan, Alone Together, Digitální demence, Digital Vertigo, Focus, The Master Switch, Pozornost… Bylo jasné, že na změnu musím odjinud.

Říká se, že člověk se léčí z nešťastné lásky tak dlouho, jak tato trvala.

Obávám se, že s vyhořením je to podobné. Já strávil v jámě lvové šest let. Pořád mě nebaví (aspoň zdaleka ne tolik co dřív) činnosti, které jsem před pár lety miloval. Ale už vím, jak na to a nalézám další a další vrátka, pěšinky a rozcestí. Navíc jsem zjistil, že všechny výše popsané body (včetně těch vnořených a souvisejících, do kterých nikomu nic není), spolu zásadně souvisejí. Že mají společného jmenovatele.

Žijeme v éře pozornosti. Bojují o ni ti, kteří už ji mají – je totiž vrtkavá a křehká – i ti, kteří stále ještě doufají. Obě strany se tím bojem vzdávají části pozornosti vlastní. A s ní toho nejcennějšího, co mají: času. Každý ale máme na výběr, čemu tenhle ekonomický artikl věnovat. A naopak, je jen na nás, které podněty odfiltrujeme a odřízneme.

Na tomhle webu se hodlám dělit o informace, které dle mého stojí za zamyšlení. Tahle stránka pro mě bude záchranným kruhem v pasti sítí, kde o mou pozornost bojuje nikdy nekončící příval naléhavostí. Tady se budu snažit o to, aby se z varovného “Pozor, nekonečno!” stalo kýžené a smysluplné Pozorné konečno. Bude–li to někdo cítit podobně, jedině dobře. Nebude–li, upřímně přeji hodně štěstí jinde.