Tag Archives: prezident

JamArt.Net

Mé druhé kolo volební

O tom, jak zběsile jsem volil v prvním kole prezidentské volby, jsem psal tady. Mezi prvním a druhým kolem ale proběhla natolik intenzívní informační smršť, vedená jak chytráky, tak blbci, že jsem znejistěl – neváhal jsem, jestli to tam nedat tomu druhému chlapíkovi, ale jestli vůbec jít znovu dát hlas tomu “svému”.

read more »

JamArt.Net

Moje volba prezidenta

10:56 Přistáváme na Havlovi. Osmnáctiměsíční syn během letu ani na chvilku nezabral, zlobil, neuklidnil ho Bob a dokonce ani Bobek.
 
10:59 Zjišťuji, že za pasem nemám svůj milovaný Fitbit.
 
11:15 Všichni už opustili éro, letuška si všímá mého horečnatého hledání a nabízí mi pomocnou ruku. Protože mám odjakživa úctu k autoritám ;-), přestávám nepublikovatelně klít a nechám krásku zapojit se. Vytváříme dvoučlennou rojnici.
 
11:25 Je to marné, říkám poletušce, díky moc, ale kašlete na to. Nalepujeme sedáky zpátky na suché zipy. Opouštím prázdné letadlo. Ostatní letušky se se mnou loučí upřímnými, profesionálně-aerolinkovými úsměvy.
 
11:26 V hale se připojuji k přítelkyni a synovi, který vypadá po letu dost unaveně.
 
11:29 Stále v hale. Nakupujeme potraviny v supermarketu, doma není jídlo.
 
11:36 Nastupujeme do autobusu směr Šárka. Stýská se mi po Fitbitu. Jsem z jeho ztráty smutný a přemýšlím, kde jsem ten bazmek mohl vytrousit.
 
11:45 Vystupujeme z autobusu.
 
11:51 Nalézáme auto přesně tam, kde jsem ho před měsícem a půl zaparkoval. Aspoň že tak.
 
11:55 Skla oškrábána, blahořečím vyhřívání toho předního, vyrážíme domů, na dědinu. Automatickým pohybem kontroluji Fitbit za pasem a dochází mi, že mně už pane neříká.
 
11:57 Malej usnul. Zjišťuji, že na levé straně nějak hůř zabírají brzdy. Nahlas radši nic neříkám.
 
12:59 Jsme doma. Venku je nádherně. Malej pořád spí. Zapínám vnitřní cirkulaci vzduchu a nechávám kluka dospat v nastartovaném autě. Musíš nechat omrknout ty brzdy, zapisuji si. Za ucho.
 
13:06 Zavazadla vynošena, doma je patnáct stupňů, nosím dovnitř dříví.
 
13:11 PePo došlo. Vybírám schránku a podpaluji třísky v krbu pomocí modré obálky a osmi volebních lístků.
 
13:13 Přítelkyně hlásí, že má hlad.
 
13:15 Vaříme, pečeme, smažíme. My dva – malej spí.
 
13:43 Dojídáme, děkujeme si vzájemně za spolupráci, gratulujeme k prvotřídním výkonům.
 
13:44 Nasedám do auta a vyjíždím k Obecnímu úřadu. Malej za mnou spí.
 
13:48 Parkuji před Obecním úřadem. Pohledem na mobil kontroluji čas. Mám na mě neobvykle velkou rezervu. 12 minut je můj nový osobák, jsem na sebe hrdý. Zabouchnu dveře a zamykám auto. Pro jistotu nakouknu dovnitř. Malej se probudil.
 
13:49 Oblékám prcka, hledáme čepičku.
 
13:51 Vcházíme do budovy Obecního úřadu. Komise už nás očividně nečekala. Zdravím. Zdraví. Pokládám hošíčka na zem, ať se proběhne.
 
13:52 “Občanský průkaz,” vyzývá mě předseda volební komise. “Holčičta še plávě puobudiua,” šišlá jedna ze členek komise na mžourajícího synáčka. Zjišťuji, že nemám občanku. Dal jsem ji na letišti přítelkyni do kabelky.
 
13:53 Ptám se, mohu-li použít řidičák. “Holčičta hajá,” zahlásí členka komise. “Nemůžete,” oznámí předseda. “Chlapeček,” odtuším. “Za pět minut jsem zpátky,” slibuji. Popadnu synáčka, který se plazí po zemi a vypadá při tom, jako by se tři dny pořádně nevyspal. Nasedáme opět do auta.
 
13:55 Jsme zpátky doma. Brali jsme to údajnou slepou ulicí, v protisměru jednosměrkou, tři rohy smykem. Vyměňuji potomka za občanku a valím zpátky na úřad.
 
13:58 Schody ke komisi beru po třech. “To bydlíte tak blízko nebo jste tak rychlej?” ptá se jiná členka volební komise. “Kombinace obou faktorů,” odpovídám s bušícím srdcem. Komise ze zasměje. Vkládám volební lístek do bílé obálky a ptám se: “Kolikátá jsem čárka?” Předseda po chvilce: “Šest set čtyřicátá osmá.” Šestistá čtyřicátá osmá, pomyslím si. “A zaručeně poslední,” řeknu nahlas. Při vhazování obálky do urny se ještě optám: “Z celkem možných…?” Zakvrdlám páčkou ústící ve slotu. “Tisíc čtyřicet,” sděluje teď již ready předseda. Obálka dopadá mezi ostatní. “Takže účast šedesát procent,” zapřemýšlím nahlas. “To je tady víc než krajský a senátní dohromady,” přisvědčí předseda. “Tak ať to dobře dopadne,” obdařím celou komisi úsměvem a rozloučím se.
 
14:01 Zpátky zas jednosměrkou. Dorazím domů. Václav Moravec právě ohlásil uzavření volebních místností. Televizáci u Hradu mají k dispozici rameno, záběry krásné, i ve Stověžaté je pěkně. Oddechnu si, políbím přítelkyni i robě, mám povznášející pocit. Čert vem Fitbit. Stihnul jsem to. Jen tak tak. Jako vždycky. Zaplaťpámbu.

 

15:52 Dopisuji tenhle post. Karel Schwarzenberg mi k tomu na ČT24 zpívá českou hymnu. Sborový vícehlas novinářů mu naštěstí helpne s intonací. Je to trochu dada, ale moc milé.