Tlačenka s kávou aneb Cenné poznatky ze včerejška

Včera mě překvapily reakce na dva mé tweety. Tak jsem si je sem stručně shrnul.

Poznatek první

Že se bude 40+ lidem líbit fotka tlačenky, s jejíž zveřejněním jsem notabene váhal kvůli veg(etari)anským kamarádům (sorry, chlapci a děvčata), upřímně nechápu. Ale tak nějak vlastenecky mě to hřeje u sérdce.

Škoda, že ta tláča zdaleka nebyla tak dokonalá, jako nejlepší tlačenka na světě, kterou dělával hospodský Jirka, jenž na můj pozdrav po příchodu do putyky už rovnou odpovídával, "Čaonzo, hodně cíby, už pro ni letim…"

Poznatek druhý

Víc lidí včera sdílelo můj tweet srovnávající cenu kávy a hudby. Pár dalších nepochopilo základ sdělení a polemizovalo, má-li jít o flame nebo o trollení (načež usilovně trolíkovalo). Ani o jedno.

CJUs0bSXAAAhqz1

Místo kávy (o kterou tam vlastně ani nešlo) si lze dosadit spoustu luxusu, který si dopřáváme, třeba i denně. Cíga, pivko, limonádičky, čokoládičky a já nevím co ještě (u mě to bývají hotovky z lenosti). A místo jedné písně v hodnotě dolaru si představte rovnou celé album v ceně deseti. A nebo dokonce něčí kompletní diskografii, tedy celoživotní dílo. A pak srovnávejte hodnoty a "hodnoty".

"Neber mi kafe" (nebo cokoli dalšího) – tak se perou většinou ti, kteří za hudbu, filmy nebo software odmítají platit, protože to jde všechno ukrást a za ušetřené peníze si koupit něco, co "dovopravdy potřebuješ," rozuměj něco, co tak snadno ukrást nelze. Jednoduchý život sobecky neempatických materialistů.

A tohle je jeden z důvodů, proč jsem před dvěma týdny začal psát svůj seriál o hudbě, který má hotový sice jen první díl, ale který třeba u některých tohle zaslepené, resp. zahlušené vnímání umění coby to-co-se-někde-stáhne-jednou-poslechne-nebo-zhlédne-a-jde-se-dál změní aspoň u někoho.

0 comments