Vše nej do nového roku!

Milé paní učitelky, milí páni učitelé!

Dneska Vám to zase začíná.

Intenzívní desetiměsíční zápřah ve škole, po těch pár týdnech zaslouženého odpočinku, které utekly tak strašně rychle. Práce, ze které se pár z Vás zhroutí. Práce, která některým z Vás znechutí děti natolik, že o příštích prázdninách už vedoucí na táboře dělat odmítnete. Práce, kterou kritizuje kdekdo, ačkoli jí vůbec, ale ani trošku nerozumí. Práce, při níž mnohdy doháníte, co bylo zanedbáno v rodinách. Nic moc placená práce (ti, kteří nesouhlasí, nemají ánunk). Veřejností nedoceněná práce, práce, u níž jsou užitečnost a uznání v tom největším nepoměru – lékaři ať se na mě nezlobí, nádražáci klidně ať se vzteknou. Stresující a vyčerpávající práce. Nejdůležitější práce na světě, krásná práce.

 

I letos Vám ti sígři dají zabrat. I letos budete muset bojovat proti nařízením, systému, rodičům, žákům, vedení, kolegům a hlavně sami se sebou. I letos budete muset najít odvahu dělat to všechno nebo alespoň něco po svém. I letos se na Vaše školy budou dostávat peníze a budou čerpány na jiné věci, než byste si přáli, protože vedení je naivní a obchodníci bezskurpulózní. I letos budete vymýšlet cesty, jak z toho ven. I letos někteří z Vás rezignují a obšlehnou pár vzdělávacích materiálů v rámci “Šablon”, místo toho, aby něco sami vymysleli. I letos to řada z Vás vzdá a najde si jinou, lépe ohodnocenou a snad i pohodovější práci.

 

Ale i letos můžete zažít ten dokonalý pocit, když si žáci z Vašich hodin skutečně něco odnášejí. Když Vám někdo poděkuje. Když zajdete na sraz třídy, kterou jste učili před dvaceti lety a tam Vám někteří prozradí, jak moc v jejich životě i nadále znamenáte. I letos můžete měnit svět a budoucnost. I letos se budete pokoušet o to, aby nastávající generace byla lepší než ten běs dneška. I tenhle rok dokážete, že čeští a slovenští učitelé jsou nápaditější, kreativnější a inovativnější než ostatní (protože co jiného jim zbývá). I letos zažijete spoustu radosti a legrace, sdělíte, vyslechnete a předáte spoustu příběhů. I letos si snad řeknete, že všechna ta makačka stojí za to.

 

Co Vám popřát? Pevné nervy? Neutuchající invenci? Železnou trpělivost? Zlaté československé ručičky? Žádné další stříbrné vlasy? Méně přemrzlých brambor a méně slepičincovitého špenátu ve školní jídelně? Inteligentnější rodiče? Zvídavější žáčky? Triumfální návrat dobrého vychování?

 

Jasně, tohle všechno. A mnohem víc. Ale nejvíc Vám přeji, abyste to dali aspoň z poloviny tak dobře, jako Puma.

 

Puma to totiž dává dokonale. Mohla by si užívat důchodu, ale už druhým rokem přesluhuje. Léta letoucí dostávala na starosti prvňáčky. Většinou si je vypiplala a pak je musela předat dál. Protože ti z Vás, které/kteří tomu rozumí, vědí, že umět učit prvňáčky je to nejtěžší a nejcennější umění v celém slavném školství. Že co se v první třídě pokazí, později už se jen těžko napravuje. Že chceme-li někoho nadchnout do učení se, do vstřebávání a využívání informací, je pro to nejlepší doba právě v první třídě. Že v první třídě je jedna z posledních šancí vychovat z někoho dobrého člověka. Že dobrých pedagogů, schopných učit první třídy, je jako šafránu. Že na lepších základkách jsou takoví přinejlepším dva. A na mnohých není ani jeden.

 

Puma taková je. Léta letoucí. A celé ty roky ji zastavují “děti” (mnohdy jsou to už třicátníci) na ulici, na sídlišti, kde žije a kde celou tu dobu učila, hrdě se k ní hlásí a sdělují jí, za co všechno jí vděčí, chlubí se svými úspěchy, ratolestmi a vzpomínají na ten krásný a nezapomenutelný rok v první třídě. A Puma se pak doma rozplývá a dává ty slušně vychované dívky a mladíky za vzor svým již dospělým dětem, které marně protestují, že konkrétně tenhle “již zdálky zdravící chlapec, který nikdy nechtěl odevzdat výkres předtím, než jej skutečně dodělal”, je vlastně recidivista a tedy přinejlepším výjimka potvrzující pravidlo.

 

Puma posledních dvacet osm let učila ve škole, na niž se dívala z okna bytu, kde bydlí. Měla to do ní pět minut pěšky. Ale její bývalý ředitel si ji přetáhl na školu, jíž šéfuje nyní a Puma tak dnespo osmadvaceti letech začíná nanovo. Nová budova, noví kolegové, nové děti. Mít nové děti ve třídě, to pro Pumu není žádná novinka, takže ví, že to zvládne. Puma nepodceňuje přípravu. Tak jako každý rok na konci prázdnin, minulý týden strávila spoustu času kreslením obrázků pro prvňáčky na jejich první tabuli. Včera – taky jako každý rok – zaneřádila rodinné auto větvemi a květinami, které vezla z chalupy do školy, aby jimi svým prvňáčkům zkrášlila jejich první třídu. První den školy ever musí být anfrgetebl, ideálně nejnezapomenutelnější, víte?

 

Letošní školní rok ale bude pro Pumu jiný ještě v jednom: od svého staronového ředitele vyfasuje svůj první notebook. Prý úplně nový. Možná na něm už pojedou “vosmičky” (ačkoli, není Puma anglicky Mountain Lion? ;-)). Od chlapíka, který měl ještě nedávno e-mailovou adresu jméno@microsoft.com, Puma ví, že pro každého učitele je důležité umět využívat informační a komunikační technologie. Že každý dobrý učitel by měl umět připravovat si materiály ve Wordu nebo v PowerPointu. Že ředitel každé školy by měl donutit učitelky a učitele využívat ICT. Že pokud to v dnešní době učitel neumí s “počitadlem”, nemá v moderní škole co dělat.

 

Puma to všechno ví. Ale s počítači si přesto nerozumí. Vůbec. Vlastně jsou jí ukradené. Její děti jí na nich něco ukázaly, ale na Pumě to nezanechalo žádné trvalejší následky, stejně jako školení typu ECDL, která musela absolvovat. A víte co? Vůbec jí to nechybí, nevadí jí to. Ani v nejmenším. Je to špičková kantorka. Dobře ví, že počítače jsou jen berlička. Že ze špatného učitele lepšího jen zřídkakdy udělají, z nemotivovaného nikdy. Že z průměrného udělají o něco lepšího nikoli samy o sobě, pouhou svou existencí, ale jen bude-li ten průměrný na sobě chtít zapracovat (což průměrní zpravidla nechtějí). Že skvělý kantor ví, že mnohem důležitější nástroje už má k dispozici. A vždycky měl. Fantazii. Invenci. Charisma. Herectví. Psychologii. Vřelost. Toleranci. Empatii. Vzdělání. Zkušenosti. Lidskost. Motivaci. Selský rozum.

 

Ať už se Puma se svým novým notebookem sžije či nikoli, všechny ty správné nástroje a vlastnosti už má. A zaplaťpámbu je celých těch pětatřicet-nebo-kolik let využívá a kultivuje. Má nápadů a zkušeností na rozdávání. A ví, že zatímco “dělat něco na počítači” dokáže i cvičená opička, prvotřídním učitelem se stávají jen vyvolení a pracovití, ti, kteří přes všechny překážky a problémy v českém či slovenském školství pořád ještě bůh-a-oni-víproč zůstávají: snílci, idealisti a dříči, kteří si každý den volí mezi jednoduchou a nelehkou cestou, ti, kteří si dennodenně vybírají správně a soustředí se na to podstatné, ti, jichž bychom si měli vážit, protože až tu nebudou, Komenský s námi.

 

Přeji Vám, abyste od dnešního dne, od nového školního roku, byli trochu víc jako Puma (mimochodem, PUMA je zkratka, která znamená Paní Učitelka MArtínková). Ať to nikdy nevzdáte, ať pořád něco vymýšlíte a pak i realizujete, ať najdete spojence, ať se pořád učíte a zlepšujete a ať Vás to, stejně jako Vaše žáky a studenty, pořád královsky baví.

 

A Tobě, Pumo, přeji, abys byla trochu víc jako oni, Ti, kteří umějí počítače využít ve prospěch svůj i svých žáků. Aby ses naučila častěji odpovídat na e-maily. Aby sis dokázala dohledat ty správné informace. Abys dokázala vytvářet vlastní učební materiály a sdílet je s dalšími, kteří to neumějí. Abys svými prezentacemi vyrazila dech nejen svým prvňáčkům. Abys mohla na Facebooku komunikovat se všemi těmi úžasnými kolegyněmi a kolegy, kteří Tě teď k Tvému šoku zahltí žádostmi o přátelství. Ať na příští Letní škole moderních učitelů můžeš vystoupit s promakanou prezoškou “Jak jsem prozřela”, na téma Ty a poče, mami. 😉

 

Skvělý školní rok 2012/2013 i ty následující nám všem, přátelé!

Schola

 

0 comments